Kanibalismus bychom našli u nejstarších civilizací, ale také ještě ve 20.století. Obecně můžeme kanibaly, tedy ty, co pojídají lidské maso, rozdělit na pojídače příbuzných a pojídače cizích lidí, které byli těsně před snědením zabiti.
V prvním případě je pojídání příbuzných vyjádřením úcty. Nejí se pouze maso, ale v některých kmenech se z kostí mele prášek, z něhož se připravuje chutné pivo. Pro mrtvého je prý mnohem důstojnější, když je sněden s úctou, než když by měl být pohřben a shnil v zemi.
Zvyk pojídat nepřátele je snad ještě starší. Například keltští kouzelníci, druidové, jedli mozky nepřátel a to proto, aby do nich přešla síla protivníka. V oblasti Karibiku bylo lidské maso na jídelníčku úplně běžná záležitost. Jedlo se syrové, opékané uzené i nasolené.
Víte, že oblíbený piknik pod širým nebem s grilováním masa nazývaný barbecue (anglicky zkratka BBQ) pochází právě z Karibiku a nazývalo se původně „barbacoa“? Možná se budete divit, ale původně se nad ohněm ze syrového dřeva opékal válečný zajatec…
Aztékové, kteří se neblaze proslavili krvavými náboženskými rituály, při kterých vyjímali ještě tlukoucí srdce z hrudi zajatce, sice srdce obětovali bohům, ale o maso se rozdělili. Úředníci dostali kýty, kněží vnitřnosti a o zbytek se rozdělil prostý lid. V době slavností se mohli Aztékové těšit na speciální placku ze směsi jemně nasekaného lidského masa a kukuřičné mouky.
Ani ve 20.století nebyl kanibalismus ojedinělou záležitostí. Například ještě v 80.letech minulého století si středoafrický diktátor Bokassa pochutnával na dětech svých nepřátel. Po jeho svržení se lidé nestačili divit: v jeho kuchyni se našlo několik desítek dětských těl. U výslechu prohlásil, že lidské maso je lepší než vepřové nebo drůbeží. A děti, ti mají ještě měkčí maso. Chutnají prý jako ty nejlepší ryby.
Zdroj: National Geographic