Jedni ji oslavují, druzí ji zavrhují. Je jen málo lidí, kterým je Evropská unie zcela lhostejná. Složitá a často značně komplikovaná historie této organizace dává velký prostor ke vzniku mnoha konspiračních teorií. Vernon Coleman, autor jedné z nich, je přesvědčen o nacistickém původu Evropské unie.
Kořeny Evropské unie (EU) sahají podle článku Vernona Colemana na internetové stránce vernoncoleman.com do 30. let minulého století. Strůjcem myšlenky jednotného hospodářského prostoru byl Walther Funk, prezident říšské centrální banky Reichsbank. Funk také zastával funkci ministra hospodářství a patřil ke klíčovým ekonomickým poradcům Adolfa Hitlera. Evropská unie proto vychází z plánů vedoucích nacistických představitelů.
Coleman se domnívá, že zastánci evropské integrace považují za organizačně nejpřínosnější období 80. a 90. léta 20. století. Byl to ale prý Funk a Hitler, kdo současnou podobu EU navrhli. Chtěli se zbavit chaotického uspořádání Evropy v podobě malých národních států a jejich plán byl jednoduchý.
V roce 1940 Funk sepsal krátkou zprávu označenou jako „Hospodářská reorganizace Evropy“. „Nová evropská ekonomika bude výsledkem těsné hospodářské spolupráce mezi německými a evropskými zeměmi,“ napsal Funk. Je potřeba zdůraznit, že už tehdy byla EU považována za unii mezi Německem na straně jedné a zbytkem Evropy na straně druhé. Jak uvádí Coleman, neexistovaly žádné pochyby o tom, kdo bude ve vedení.
Nacistický původ eura
Novináři a ekonomové jsou dnes německou kontrolou EU překvapení a zdají se být zmatení skutečností, že Německo prosperuje a má zdaleka největší ekonomiku v Evropě. Nikdo by tím ale neměl být zaskočen, domnívá se Coleman. Plány na vytvoření EU s tím totiž počítaly vždycky. Funk totiž věděl, že ani zavedení jednotné měny nepovede k vyrovnání životní úrovně všech Evropanů. Věděl také, že se Německo stane nejúspěšnější zemí v budoucí hospodářské integraci.
V červnu 1942 připravili němečtí představitelé dokument zvaný „Základní prvky plánu na vytvoření Nové Evropy“. Tento plán vyzýval k vytvoření evropského úřadu zodpovědného za stabilizaci směnných kurzů, jednotné měnové unie a k harmonizaci pracovních podmínek včetně sociálního zabezpečení.
Podle původních myšlenek se novou evropskou měnou měla stát říšská marka. Funk to ale nepovažoval za důležité. Mnohem větší význam v novém systému přikládal myšlence německého hospodářského vedení. Funk vnímal roli Německa v budoucí evropské integraci jako vůdčí a takovou, která povede k usnadnění odbytu německých výrobků na evropských trzích.
ECB jako vnučka Reichsbank?
Hitler a další členové nacistického vedení Funkovy plány s nadšením přijali a německé ministerstvo zahraničí v roce 1942 vypracovalo podrobné plány na vytvoření evropské konfederace ovládané Německem. Coleman považuje vznik Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1951 za pokračování nacistických plánů.
Později vytvořenou Evropskou centrální banku (ECB) zřídila německá centrální banka Bundesbank, která se v poválečném období starala o německou marku. Bundesbank byla přímou následnicí Reichsbank, německé centrální banky z období před a během druhé světové války. Jejím prezidentem, jak bylo výše uvedeno, nebyl nikdo jiný než Walther Funk.
ECB vznikla jako orgán bez žádné demokratické kontroly či odpovědnosti. Ve skutečnosti má zakázáno přijímat rady či doporučení od národních vlád členů eurozóny. Evropský parlament nemá vůči ECB žádné pravomoci. Není ani známo, jakým způsobem ECB přijímá rozhodnutí.
Německo bude nakonec nahoře
K 1. lednu 1999 zavedlo jedenáct členských států EU euro a v roce 2002 definitivně opustily své národní měny. Coleman zdůrazňuje, že zavedení společné měny vlastně naplnilo nacistické sny o měnové unii.
Novináři a tisk o euru často píší s nadšením, přestože došlo k význačným krizím jako třeba v Řecku. Vyzdvihovány jsou obvykle pozitivní skutečnosti, jako např. možnost využívat jednu měnu při cestování v různých evropských zemích. Coleman ovšem před eurem varuje a jeho přijetí považuje za kritické politické rozhodnutí. Od počátku se podle něj ví, že euro vyvolalo obrovské sociální problémy, ale politici všechna varování ignorovali.
„Walther Funk předpovídal, že propojování zemí s různou historií, hospodářskou politikou a kulturou může být nebezpečné,“ poznamenal Coleman. Funk přesto patřil k velkým zastáncům evropské integrace. „Věděl totiž, že Německo nakonec bude nahoře.“
Zdroj: eurozpravy.cz