Kdo nesleduje události v „progresivních zemích“ jako USA, Německo a Švédsko asi nechápe, o co jde. V těchto zemích se velice radikálně prosazuje právě idea bílé viny (white guilt). Běloch prý dědí všechny hříchy, co kdy bílí provedli. Je i úplně jedno, jestli ty samé zločiny prováděly jiné rasy.
Otrokářství, utlačování práv černých, koncentrační tábory pro Japonce… to vše a více jde údajně na hrb každému člověku, který má bílou pleť. Ten by se měl stydět. To je princip tzv. bílé viny.
Mezi provinilce se dobrovolně hlásí mnoho bílých na Youtubech a protestech v ulicích. Kupodivu koncept bílé viny je masivně propagován mnohými bílými.
Má to ještě jeden upgrade – vina bílého muže. Co může být horšího než být bílý a muž? To je v této škále úplně nejhorší. Bílá žena se může alespoň obhajovat, že je žena. Vinu sice nese za svou bílou pleť, ale je to přece jen žena. To je polehčující okolnost.
Samozřejmě že je tu masivní kampaň, která má démonizovat bělochy. Těch případů je už tolik, že může být člověku až špatně v kombinaci se záchvaty smíchu, když sleduje ty případy rasismu vůči bílým. Včetně a zejména všudypřítomných tvrzení, že běloch nemůže nebýt rasista, a že rasismus vůči bělochovi není rasismus.
Jeden příklad za všechny: V Británii se natáčí nový historický seriál z produkce BBC o anglické královně Margaret. Margaret z Anjou je tak významnou ženskou postavou anglické historie, jako třeba naše Eliška Přemyslovna. V 15.století vládla z královského trůnu 26 let Anglii a v době Války růží byla hlavní postavou Lancasterů. Dobové malby jí vykreslují jako štíhlou, bledou, světlovlasou ženu. Přesto ji v novém seriálu z produkce BBC hraje černá herečka Sophie Okonedo. Proč asi?