Pod svící je největší tma. Vědí to v Číně, proto dělají neustále politické čistky, přiučil se i Kim Čong-un. Severokorejský vůdce se paradoxně nebojí vůbec amerického prezidenta, ale vlastního lidu, který by se proti němu mohl vzbouřit.
V Severní Koreji, daleko od jaderného zbrojení a světel Pchjongjangu, je až čtyři miliony lidí vážně ohroženo hladomorem. Historie se opakuje a zde je to velice výrazné. Pokud se nic neudělá, pětina obyvatel státu umře kvůli nedostatku jídla a budou se opakovat tak události před 20 lety, kdy na hlad zemřelo přes tři miliony lidí.
„Lidé jsou tam na pokraji sil. Šedesát let věřili ve stát a velkého vůdce, aby nakonec nedostali vůbec nic. Severokorejci už jsou unavení ze života,“ tvrdí Jihyun Park, severokorejský uprchlík, který nyní žije v Anglii. On sám a další dobrovolníci vyrábějí každý den zprávy a informace o zahraničí na malých kartičkách, USB nebo DVD discích. Ty pak přivážou na hranicích s Čínou na balonky a posílají je na území KLDR.
Park se domnívá, že Kim Čong-Un možná přesvědčil svět o své silné armádě, pokrok se děje ovšem na úkor lidí, kteří nemají na jídlo. Běžnému Severokorejci je tak jedno, zda bude válka. V každém případě na ně čeká smrt. „Když už si neváží vlastního života, pak je už jedno, jak o něj přijdou,“ myslí si Park.
Ani tvrdý režim Severní Koreje nedokáže zvládnout všechny projevy nespokojenosti. Poslední týdny ukazují, že by se země mohla brzo ocitnout i na pokraji občanské války. Mnoho místních lidí, kteří protestují proti zhoršeným životním podmínkám, ničí veřejné monumenty a památky, které mají připomínat velikost vládnoucí dynastie. Vytváří se tak prostředí, kde můžou vzniknout zárodky revoluce.
Kim Čong-Un je nejen mladý a nezkušený, těžko tak hledá způsoby, jak předčit svého otce i dědečka. Sám to vzal přes jaderné zbraně, protože v téhle oblasti dosáhl mnohem větších úspěchů, než jeho předchůdci dohromady. Jenže Severní Korea už není to, co bývala. Po hladomoru v devadesátých letech se rozmohl černý trh. Informace ze západu sem proniká taky mnohem snadněji a už zdaleka nejsou přesvědčení o „pravdivosti“ propagandy.
Zdá se, že přílišné zaměření na jaderný vývoj, mělo své oběti. Peníze, které mohly nakrmit hladovějící ženy, muže, staré či děti, byly použití na mezinárodní hrozby, zatímco obyvatelstvo z toho němá vůbec nic. V zemi, kde mají problém se stabilními dodávkami elektrického proudu, se nyní používají pouliční lampy k tomu, aby po celou noc osvětlovaly místa s monumenty a další časté cíle vandalismu.
Profesor Toshimitsu Shigemura z Univerzity v Tokiu se domnívá, že ničení soch ukazuje na celostátní problém. Podle něj Kim ztrácí podporu běžného obyvatelstva, hlavně mladí s ním často nesouhlasí. Tyto incidenty pak ohrožují hlavní místní úředníky, kteří jsou zodpovědní za pořádek ve svém regionu. Pokud bude vandalismus ještě patrnější, pak by úředníci mohli přijít o svá místa, nebo skončit v pracovních táborech za neusměrnění obyvatelstva.
„Lidé jsou nespokojení a hladoví. Mimo hlavní město Pchjongjang není Kimova moc až tak pevná,“ řekl Toshimitsu Shigemura s tím, že běžného občana nezajímají nukleární zbraně. Chtějí hlavně jídlo, kterého je nedostatek. „I když se k nám moc informací nedostává, je jasné, že kromě jaderného vývoje se Kimovi nepodařilo nic, i když slibuje hory doly. A lidi to ví,“ myslí si profesor z Tokia.
To samé se domnívá i bývalý severokorejský diplomat a tajemník severokorejského velvyslance v Londýně, Tche Jong-ho, který patří k nejvýše postaveným úředníkům, kteří se k režimu obrátili zády. Sám tvrdí a USA radí, aby podpořila zárodky revoluce a lid se už postará o svržení “milovaného” vůdce.
Zdroj: eurozpravy.cz