Zapojí se Německo více do zahraničního dění? Budou vojenské mise Bundeswehru častější? Převezme Berlín konečně roli evropské nejsilnější země? Bude věci řídit nebo bude stále ve vleku událostí? To jsou otázky, jejichž odpovědi se stanou největším dědictvím posledního volebního období kancléřky Angely Merkelové, píše ve své analýze pro nationalinterest analytik Philipp Rotmann.
I přesto, že Německo za kancléřky Merkelové prolomilo velké poválečné tabu, píše Rotmann, a vyslalo tisíce vojáků na zahraniční mise do Mali, Iráku a Afghánistánu, Německo stále nehraje v zahraniční a mezinárodní politice tak velkou roli, jaká by mu dle velikosti ekonomiky a síle v Evropě, příslušela. Německá armáda je špatně vyzbrojena, podfinancovaná a schází jí analytické a plánovací schopnosti.
Co však především Německu schází, je politická vůle a jasné strategické plánování. Mezinárodní politika kancléřky Merkelové je často zmatená a prováděná v závislosti na situaci. Tím bylo například otevření hranic uprchlíkům, dohoda s Tureckem nebo lavírování vůči Kremlu. Ani jedna ze stran současné vládnoucí koalice ve svých předvolebních programech neměla jasné bezpečnostní plány.
CDU/CSU chtěla posílit pozici Německa u OSN, zvýšit podporu neziskových organizací pracujících ve třetím světě a získat pro Německo, co nejvíce mezinárodních konferencí a setkání. Jediným konkrétním návrhem je do roku 2024 dosáhnout výdajů 2% HDP na obranu. To je však něco, na co nechce slyšet koaliční SPD. Ta naopak chce výdaje na obranu zeštíhlit a peníze věnovat do mezinárodní pomoci.
Jak Rotmann upozorňuje, pozice Německa v rámci bezpečnostních struktur NATO a především EU je naprosto nezastupitelná. I přesto, že se pokusila v době, kdy Německo nemělo vládu získat jeho mocenské pozice v Evropě Macronova Francie, ukázalo se, že ta jednoduše na to nemá. Především jí schází ekonomické páky a ztratila téměř veškerý vliv na střední a východní Evropu. Je zde také prohlubující se spor mezi východem a jihem Evropy.
Zatímco pro východ je největším nebezpečím Rusko, pro jih je to rozpadající se severní Afrika, Turecko a Blízký východ. Z kolabujících států, jako je Mali nebo Libye, do Evropy míří tisíce uprchlíků, a zvyšuje se tak i nebezpečí příchodu různých radikálů a teroristů.
Evropa musí najít rovnováhu mezi jižní a východní bezpečnostní strategií, což bez Německa nepůjde. Kancléřka by si měla dát pozor především na chování vůči střední a východní Evropě, kde je často německé chování považováno arogantní a diktát.
Největším odpůrcem aktivní německé zahraniční politiky bylo tradičně obyvatelstvo. To se však podle průzkumů veřejného mínění změnilo, a až 59% Němců je pro aktivnější německou zahraniční politiku. Jak Rotman podotýká, okno pro takovou politiku se pomalu uzavírá. V roce 2019 totiž budou volby do Evropského parlamentu a předpokládá se úspěch euroskeptiků. Ti pak mohou zastavit například projekt společných evropských vojenských sil. Ty jsou v poslední době pro Evropu zvláště potřebné. Je jich potřeba nejen na odstrašení Ruska, hlídkování ve Středozemním moři, ale například i při misi v Indickém oceáně. Přes něj jde z a do Evropy 20% zboží. Situace je zde kvůli soupeření velmocí poměrně napjatá. Zájmy Evropy zde však nikdo nehájí, varuje Rotmann.
Zdroj: eurozpravy.cz