6. srpna 1945 svět smutně vstoupil do atomového věku. Jediná jaderná puma shozená na japonské město Hirošima bez jediného varování okamžitě zabila asi 90 000 lidí a mnoho dalších zranila – ti pak umírali na nemoc z ozáření. O tři dny později zabil druhý atomový útok na město Nagasaki asi 37 000 lidí a zranil dalších 43 000. Ty dvě bomby dohromady nakonec zabily odhadem 200 000 japonských civilistů.
„Knihovna Kongresu přidává každoročně zhruba 60 milionů stran do své držby a ohromné množství informací pro veřejnost. Avšak vláda USA utajuje každoročně téměř desetinásobek tohoto množství – odhadem 560 milionů stran dokumentů. Pro badatele zapojené do politické, historické, vědecké či jakékoliv jiné archivní práce je chmurnou realitou to, že většina aktivit jejich vlády je tajná. – Richard Dolan historik, spisovatel (zdroj)
Výše uvedené je zde významné. Můžete se opravdu něco dovědět o americké historii, když její značná část zůstává utajená? Když jsme si to řekli, jak bychom opravdu mohli vědět něco o americké historii, když máme tolika příkladů nepoctivosti a dezinformací? A co řeknou historické knihy o 11.9? Budeme muset počkat a uvidíme, ale co nám historické knihy řeknou o atomových bombách a o tom, proč byly shozeny, se mi jeví jako naprostá lež, přinejmenším podle některých velice věrohodných zdrojů.
Často nás učili, že použití atomových bomb bylo nezbytné k ukončení války s Japonskem, co nejrychleji to jen šlo, ale soudíme-li podle prohlášení mnoha vysoce postavených politických a vojenských osob, pak tomu tak není.
Více na: ac24.cz