Afghánské děti závislé na heroinu

Výsledkém této situace nyní je, že Afghánistán produkuje dvakrát tolik opia, než tomu bylo v roce 2000 a vzkvétající obchod s narkotikem v současné době odpovídá 50% DPH země. Vzhledem k tomu, že drogové kartely začaly investovat do zvýšení kvality makových sklizní, cena prášku na „ulici“ je nejnižší na světě a stojí méně, než potraviny ve válkou zničené zemi.

Psychologické poškození válkou spolu se záplavou levného heroinu způsobilo dvojnásobný nárůst závislostí v průběhu posledních pěti let. Dokument uvedený v Channel 4 zkoumá britsko-íránská žurnalistka Ramita Navai mučivou eskalaci dětské závislosti. Ve zpustošené zemi, kde je přístup k léčbě drogové závislosti silně omezen, navštěvuje rehabilitační centrum, kde si děti sužované hrůzami války, jichž byly svědky, pokoušejí získat opět ztracené dětství.

Jediné léčebné středisko na pomoc dětem v Kábulu bylo původně zřízeno pro léčbu ženských nemocí. Dvacetilůžková jednotka, kde se léčí děti metodou překonávání abstinenčních příznaků, je paradoxně financována americkým ministerstvem zahraničí. Léčí se zde ze závislosti především velmi malé děti, které jsou v různých fázích tohoto 45 dní trvajícího odvykacího programu. Ramita Navai sama přiznává, že je velice těžké ovládnout své zděšení a emoce nad pohledem do místnosti plné drogově závislých dětí trpících v bolestech abstinence. Některé z nich vyprávějí, jak se staly závislými po užívání léku proti bolestem zubů, zatímco jiné propadly závislosti po inhalování kouře vyfukovaného rodiči. Íránská doktorka Latifa Hamidi sdělila, že v posledních dvou letech zaznamenala šedesátiprocentní nárůst v počtu dětských závislých ve svém okolí. Zároveň podotkla, že budoucnost země je v sázce a hodně budoucích generací bude drogově závislých, kteří budou potřebovat pomoc a kteří nebudou moci ani pracovat.

Problém je u dětské populace natolik závažný, že mnozí podnikají různá zoufalá opatření k tomu, aby svou závislost mohli financovat. Ramita Navai vyprávěla o jednom třináctiletém chlapci z odvykacího střediska, který se uchýlil k drogám poté, co byli jeho rodiče zastřeleni. Od svých osmi let byl nucen střežit doupě narkomanů, zatímco si tito vykuřovali svou drogu. Není tedy překvapením, že si tímto způsobem vyvinul vlastní drogovou závislost, kterou si musel financovat dětskou prostitucí. Mnoho dětí závislých na heroinu si prostitucí na ulici vydělávají na svou drogu, protože v zemi neexistují žádná pracovní místa.

Patnáctiletý Ali užívá herorin poslední dva roky. Jeho matka je mrtvá a jeho otec uprchl do Íránů. Před kamerou kouřil svůj gram heroinu, který ho stál jednu libru a vysvětloval, jak se stal závislým. Chlapcovo trauma začalo, když se stal svědkem sebevražedného bombového útoku v Kábulu. Odtud utekl na venkov ke svým příbuzným. Ale jednoho dne začalo americké letectvo bombardovat jejich vesnici a zabíjet desítky lidí. Popsal, jak viděl všude kolem sebe roztroušená těla. Mladý chlapec spolu s dalšími vesničany museli sbírat lidské pozůstatky a dávat do igelitových pytlů. Říká, že válka člověku zlomí srdce a zjednodušuje cestu k drogám a aději by prý zemřel, než žil v takové válce.

Užívání drog je v islámu zakázené (haram), závislost je vnímána jako něco ostudného a v důsledku toho mnohé zranitelné společnosti se příliš často stydí požádat o pomoc. Skrývání drogové epidemie má za následek uzavírání se tisíců dospělých a dětí před okolním světem a týmy lékařů a sociálních pracovníků, kteří se snaží těmto lidem pomoci, jsou často napadáni a zbiti při výkonu své práce. Pokud vláda nezačne v této záležitosti něco podnikat, Afghánistán bude čelit dalšímu neštěstí.

Tvrzení, že z 130.000 rodin v této oblasti je 60% závislých na drogách lékaři vysvětlují tím, že mnoho zdejších mužů si získalo svou závislost v zaměstnání v sousedním Pákistánu a Íránu. Užívají drogy jako povzbuzující prostředek, aby mohli pracovat déle, ale v důsledku si tuto svou závislost přinášejí do svých domovů, kde infikují i svou rodinu.

Opium je každodenní součástí života také v Afghánských uprchlických táborech, kde jsou vysídlenci nuceni starat se sami o sebe. Vládní lékaři sem zřídkakdy zavítají a agentury jsou pro boj s dětskými narkomany špatně vybavené. Mnozí z těchto uprchlíků, kteří utekli z bojů v jiných provinciích, zde strádají s devastujícími poraněními. Místní obyvatelé tvrdí, že i kdyby měli k dispozici léky proti bolesti, opium je mnohem levnější a účinnější.

Tříletá Zarima utrpěla vážné zranění ruky, když byla její vesnice napadena během bojů mezi vládou a povstalci. Bez léků a lékařů neměl její otec jinou možnost, než jí podat opium. Následně se pokusil tuto „léčbu“ několikrát přerušit, ale Zarima trpěla velmi závažnými abstinenčními příznaky. Nakonec jí místní obyvatelé byli nuceni ruku sami amputovat.

Ramita Navai navštívila jednu rodinu, kde tři děti ze šesti jsou závislé. Jeden malý chlapec, který začal kouřit ve věku tří let, ležel před domem vedle svého otce, oba v deliriu. Vysvětloval, že potřebuje kouřit třikrát denně, jinak by trpěl velkými bolestmi a když se ho novinářka zeptala, jestli někdy vychází a hraje si s ostatními dětmi, zavrtěl hlavou.

Chlapcova matka mu původně podala opium kvůli bolestem žaludku, avšak nyní rodina používá tento „lék“ z úplně jiného důvodu. Není totiž dostatek potravin. „Když kouříte, ztratíte chuť k jídlu“ vysvětluje matka a dodává, že zatímco potraviny pro devítičlennou rodinu stojí 3 libry na den, opium stojí 2 libry na den.

Shrneme-li skrytou stranu devastace válkou zpustošené země, tak pravdou je, že zatímco svět upírá svou pozornost k boji proti Talibanu, země je zžírána zevnitř neméně závažným nepřítelem a dlouhodobým ohrožením.

Převzato z: svobodnenoviny.eu