Vyrůstali jsme v osmdesátých letech minulého století a hraček rozhodně nebylo tolik, co dnes, ale jedno měly společné: Vysokou kvalitu. Mnohé z nich nám vydržely do dneška. Podívejme se na některé.
Mončičák – Tohle chlupaté monstrum bylo velmi populární a mělo je snad každé dítě. Já měl tohoto modrého a žlutého, oba jsem neporušené objevil před nedávnem ve skříni, teď jsou vystavení.Velmi kvalitně zpracovaný autobus a dobová sanitka. Autobus byl lepší, protože měl dálkové ovládání, tedy se šňůrou, ale to nám nevadilo. Fungoval jak má třicet let, před nějakou dobou moje babička přestřihla kabel, aby se na něm syn mé sestry neuškrtil. Škoda.Mikádo byla velmi populární hra, kdy jste odebírali špejle bez toho, aby se jakékoliv jiná pohnula. Hra od té doby nezestárla ani o minutu a je stále stejně zábavná.Stavebnice Konstruktér Variant byla plastová varianta známějšího Merkuru, na rozdíl od něj byla vhodnější pro menší a méně stavebnicky nadané děti, tedy i pro mě.Vlastnili jsme i Igráčka na motorce. Dala se mu sundat nejen helma, ale i vlasy. Ty se občas ztratily a tak sem tam jezdil skalpovaný.Legendární Céčka byla vyloženě společenská záležitost. Měly je všechny děti ve škole a kdo měl největší řetěz, ten byl někdo. O jednotlivá céčka se hrály také různé typy her, takže nejvíc jich měl většinou ten nejšikovnější.Ruská digihra Jen Počkej byla jako blesk z čistého nebe. Zařízení, které jako by k nám přišlo z budoucnosti. Málokdo tehdy věděl, že se jednalo o kopii japonské hry Mickey Mouse a i tak by nám to bylo jedno. S těmito hrami se stále čile obchoduje na internetu, jsou to legendy.
