Číňané mají přísloví: „Kdo navštívil pět čínských posvátných hor (vrcholů), nemusí už na žádnou jinou“. Řeč je o hoře Chua-šan, centru taoismu, kde se konají obřady a vyučuje se alchymie. Říká se, že tady žil sám Lao-c‘. A není to tak dávno, kdy byl v nitru Květinové hory objeven rozsáhlý komplex záhadných jeskyní.
Starodávná stezka
Květinovou nazývají horu proto, že jejích pět vrcholů vytváří dohromady obrazec květu lotosu. Vrcholy jsou od sebe vzdálené 1 – 2 míle a jsou orientovány do 5 čínských světových stran – střed, jih, sever, východ a západ. Chua-šan se nachází v neobyčejně nádherné krajině, ale výstup na ni je velmi nebezpečný.
Stezky, které vedou k vrcholům, jsou značně úzké a křivolaké, dlouhé 12 kilometrů. Obtáčí skály, aby se nakonec slily
v jednu, která vede k nejvyššímu bodu, ve výšce 2150 metrů. Na tuto cestu se většinou vydávají jen taoističtí poutníci.
Místy musí přejít po úzkých dřevěných můstcích, připevněných řetězy ke svislým skalním stěnám, což vyžaduje nemálo fyzických sil a houževnatosti. Většina dřevěných mostků byla vyrobena před staletími.
Stezka k nejvyššímu vrcholu vede kolem taoistických chrámů, některé z nich pochází z XI. století, a paláců dynastie Jüan. Většina staveb je ale novějších a pochází z období vlády dynastie Ming (1368 – 1644). Komplex Chua-šan byl přidán do seznamu přírodní dědictví UNESCO.
Záhady, skryté v hoře
Neobyčejná a obtížně přístupná hora Chua-šan se stala ještě známější díky velkolepým a člověkem vytvořeným
jeskyním, které byly objeveny na přelomu 20. a 21. století. Každý, komu se poštěstilo spatřit je na vlastní oči, považuje jeskyně za jeden z divů světa. Toto jedinečné podzemí ve skalách jižní části provincie An-chuej, východně od města Tunxi, bylo náhodně objeveno místní vesničanem v roce 1999. Ten byl natolik zaskočen tím, co uviděl, že považoval za nutné nahlásit svůj objev vládě a dobře udělal. Jeskyně se staly opravdovou senzací, na Chua-šan zamířili vědci, badatelé, novináři i turisté.
Jeskyně leží na 30. stupni severní šířky, stejně jako pyramidy v Gíze, hora Kailás v Tibetu a Bermudský trojúhelník, a jakoby uzavírají tento záhadný kruh. Můžeme to opravdu považovat za náhodu?
V současnosti je prozkoumáno 36 jeskyní, ale kolik jich je ve skutečnosti, neví prozatím nikdo. Naskýtá se také otázka, jestli jsou všechny mezi sebou provázané anebo jsou některé samostatné.
Podzemní komplex
Když byla provedena předběžná prohlídka, byli průzkumníci více než překvapeni jejich rozměry. Podzemní komplex v hoře Chua-šan byl daleko větší než doposud známé podobné objekty. Každé z 36 jeskyň bylo přiděleno číslo a některé z nich nemají doposud název.
Pro představu, celková plocha 2. a 35. jeskyně je dohromady více než 17 000 čtverečních metrů. Při jejich čištění bylo vyvezeno 20 000 metrů krychlových štěrku a vyčerpáno 18 tun vody, pomocí tří výkonných čerpadel to trvalo 12 dní. Nyní jsou prostory již otevřeny pro návštěvníky.
Jeskyni č. 35 také nazývají podzemním palácem, zřejmě proto, že je opravdu královských rozměrů. Nachází se v hloubce 170 metrů pod povrchem a její rozloha obnáší 12 600 čtverečních metrů. Vchod do ní je relativně malý, a abyste se do ní mohli dostat, musíte projít 20-ti metrovým tunelem.
Uprostřed podzemního paláce je 26 mohutných sloupů, které podpírají klenbu jeskyně. Tyto gigantické pilíře mají průměr přes 10 metrů, a když procházíte jeskyní, získáváte dojem, že se sloupy rozestupují a začínají vytvářet trojúhelník.
„Palác“ překvapí nejenom sloupy, jedna ze stěn má výšku 15, délku 30 metrů a je nakloněná pod úhlem 45 stupňů. Vědcům se pomocí infračerveného záření podařilo zjistit, že tato stěna je přírodního, a nikoliv umělého původu.
Tady můžeme také uvidět podzemní jezera s průzračnou a čistou vodou. Jednotlivé sály, kamenná schodiště, i můstky přes podzemní řeky. Je zajímavé, že všechny podzemní vodní nádrže a toky jsou zhruba o 2 metry níže než řeka Siang-ťiang, která protéká údolím Chua-šan. A pak je tu ještě i jakási dvoupodlažní galerie odkud mohou návštěvníci přehlédnout celou jeskyni.
Další velká jeskyně, kterou nazvali ji Chuang-si, rozkládá se na ploše 4 800 metrů čtverečních a má délku 140 metrů. V ní se nachází: prostorný sál se sloupy, vodní nádrže a po jejích stranách je několik menších místností.
Je třeba ještě poznamenat, že všechny podzemní prostory jsou několikapatrové a mají nepravidelný a, pro nás, podivný tvar. Současně ale vzniká dojem, že ten, kdo tento komplex projektoval, měl vše promyšlené až do nejmenších podrobností. Nedávno bylo v jeskyních č. 2 a 36 objeveno 18 basreliéfů.
Cožpak všechny ty kamenné mosty, schodiště, balkony a sloupy nedosvědčují, že tyto podzemní prostory jsou vytvořené lidskou rukou?
Jak?
O tom, že jeskyně byly vyhloubeny lidmi, není pochyb, na povrchu stěn i stropů jsou viditelné stopy po nástroji, zřejmě něco podobného našemu sekáči. Jakým způsobem ale vylamovali kámen? Po vrstvách, malých kouscích, anebo po celých balvanech?
Je také možné, že lidé využili toho, co již vytvořilapříroda a pouze to upravili. Pokud bychom ale předpokládali, že vylámali skálu, pak by museli vydolovat nejméně 100 000 metrů krychlových kamene! Takovým množstvím horniny je možné vydláždit cestu, dlouhou 240 kilometrů.
Záhadou zůstává i to, kam se všechen tento odpad poděl; nebyly nalezeny žádné stopy po vytěženém kameni. Použili
je na stavbu domů? Ne, všechny stavby v okolí jsou z modrého kamene, což neodpovídá složení Chua-šan.
Další záhady, které zahnaly vědce do slepé uličky, jaké technologie byly použité staviteli a jestli náklon vnitřních stěn kopíruje úbočí hory. Pokud by se neřídili sklonem hory, bylo by pravděpodobné, že by v některých místech prolomili otvor ven. A jak se jim vlastně podařilo vytvořit takový neobyčejný interiér? Vyvstává další otázka, pod zemí přece nemohli pracovat po tmě, museli mít nějaké osvětlení, ale opět, nenalezeny žádné stopy po ohni nebo po sazích…
Naprosto pozoruhodnou skutečností je to, že v jeskyních není nikde ozvěna, klenby i zdi jsou konstruovány takovým způsobem, že pohlcují zvuky a tím pádem je tam klid a ticho. Proč vlastně? Možná, že ozvěna by mohla rušit při modlitbách
Proč?
Je zvláštní, že o takovéto obrovské stavbě není, v podstatě, nikde ani zmínky. Pouze v rukopisu čínského historika dynastie Chan (135 – 87 př.n.l.) je psáno o hoře Chua-šan, nikoliv však o jejích jeskyních. Historik píše, že čínští vládci se vydávali k hoře, aby se pomodlili k bohům a navázali kontakt s předky. Možná, že jejich modlitby zněly právě v těchto jeskyních.
Účel těchto jeskyní je doposud neznámý a to, že nebyly vytvořeny k bydlení, je nepochybné. Proč tedy, k meditacím a bohoslužbám? Nejsou tam ale žádné nástěnné kresby, ani žádné sochy bohů. Pokud to jsou opravdu dávné svatyně, jaké obřady tam byly vykonávány a hlavně kým?
A možná je skutečnost daleko prozaičtější a pouze tam dobývali kámen? Proč by si to ale měli ztěžovat? Kámen mohli vylámat z povrchu hory. Jako sýpka by to také nebylo nejvhodnější, protože je tam relativně vysoká vlhkost.
Anebo se jednalo o nějaký tajný objekt? Jako shromaždiště vojsk, například. Variant se nabízí povícero, ale ani jedna není podložena důkazy.
Hledání pravdy
Průzkum jeskyní stále pokračuje, vědci se snaží najít vchody a tunely, které by mohly spojovat jednotlivé sály. V průběhu výzkumu se objevují další a další nálezy, jako například keramické výrobky, které odborníci datovali do období 265 – 420 let dynastie Ťin.
Na základě analýzy stalaktitů a stěn byla stanovena doba vzniku přibližně před 1700 lety, podle mínění specialistů není ale vyloučeno, že jeskyně jsou podstatně starší. Nerozluštěných hádanek je velmi mnoho a vědci mají před sebou mnoho let práce.
Zdroj: suenee.cz