Bylo pondělí – pracovní den – jenže nejezdily tramvaje a obchody byly zavřeny. Tehdy 13letý Jan Werich po cestě z Žižkova do centra Prahy cítil, že se něco děje. Na dveřích jednoho zavřeného krámu si mohl přečíst cedulku: „Zavřeno za příčinou převratu“. Zdálky slyšel nadšené volání: „Nazdar!“ Ulicemi se trousily první davy lidí. Nesli transparent s nápisem: „300 let jsme trpěli“. V tu chvíli si Werich uvědomil, že se stává svědkem historického okamžiku. Ten den se na mapě Evropy zrodil nový stát – Československo.
| Nápis, který v Praze zažehl „revoluci“. |
|---|
Kolem 10. hodiny dopolední hlásily vývěsky na redakci novin Národní politika na Václavském náměstí jediné slovo: PŘÍMĚŘÍ. K němu pak bylo později připsáno, že„podrobné zprávy vyvěsíme za chvíli“. Shluk zvědavých lidí před redakcí narůstal. Zanedlouho ceduli překryl text nóty, kterou rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy zaslal již předchozího dne prezidentu USA Wilsonovi. Stálo v ní, že vídeňská vláda žádá o příměří a mimo jiné uznává, že Čechoslováci a Jihoslované si sami rozhodnou o svých osudech.
| Davy se srocovaly v ulicích Prahy. |
|---|
Pražané si to vyložili jako kapitulaci starého mocnářství a propukli v nadšení. Ulice a náměstí se zaplnily až k prasknutí jásajícími zástupy s vlajícími červenobílými prapory a znaky českého lva. Lidé provolávali hesla jako „Pryč s monarchií, chceme československou republiku!“ a zpívali národní písně.
| Češi z budov strhávali rakouské orly. |
|---|
Mávali klobouky, zdravili se, padali si se slzami v očích do náručí. Čeští vojáci okázale odhazovali čepice s “rakouským jablíčkem“ a první odvážlivci strhávali z budov německé nápisy a nenáviděného dvojhlavého rakouského orla, kterého pak svrhli do Vltavy. Úřady ani ozbrojené složky se proti živelným demonstracím neodvážily zasáhnout.
| Davy lidí zaplnily Václavák do posledního místa a na soše svatého Václava zavlála česká vlajka. |
|---|
Zatímco mnozí čeští politici teprve v Ženevě jednali s představiteli prozatímní exilové vlády s Edvardem Benešem v čele o dalším postupu, Pražané si u sochy svatého Václava na Václavském náměstí už v 11 hodin dopoledne vyhlásili samostatný stát.
| První zákon nového československého státu vlastnoručně sepsal pozdější ministr zahraničí Alois Rašín. |
|---|
Až kolem páté hodiny odpoledne se v Obecním domě sešel Národní výbor a narychlo sepsal první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a do tisku poslal také Provolání Národního výboru, které začínalo památnými slovy: „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup a Slovák Vavro Šrobár – později zvaní „muži 28. října“. Nikdo ze zástupců německé ani maďarské menšiny nebyl do výboru přizván.
| Národní výbor vyzýval občany ke klidu. |
|---|
Večer začalo pršet a udeřil první mrazík. Déšť a chlad zahnaly lidi z ulic domů a v Praze zavládl opět klid, jen tu a tam se ještě ozvaly ojedinělé výkřiky a zpěv.
| Češi vystavili Rakousku-Uhersku smuteční parte. |
|---|
O dva dny později, 30. října, rakouské vojenské velitelství kapitulovalo, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat. Slováci přijali Martinskou deklaraci, na jejímž základě se Slovensko připojilo k českým zemím.
| Čeští vojáci přísahají věrnost novému československému státu. |
|---|
Jan Werich se o mnoho let později v jednom ze svých rozhovorů přiznal: „Nikdy mě to nedojímalo. Já jsem neviděl žádné hrdinství, žádné gesto dějinné.“ A český básník Vojtěch Dyk už první noc po vzniku Československa složil báseň, v níž varoval, že boj teprve začíná:
Kokardy, jásot, na praporu prapor.Srdce se v dálku rozletí.Jak je to krásné překonati zápora býti, růsti, stavěti!Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,jež opájí dne oslava,poslyšte výkřik z básníkova hrdla:Boj teprve nám nastává!Boj se sebou, se všemi zlými pudy,se sobectvím, jež vede v sráz.