Nahromaděné zkušenosti předchozích generací se předávají prostřednictvím spermatu.
Vše, co jsem nebyl já, si pamatuji
Zkušenosti získané otcem – dobré nebo špatné, zdědí jeho děti a dokonce i vnoučata. Například jestli se táta topil, tak jeho syn bude mít panický strach z vody. A syn jeho syna také. Pokud se spálil – tak bude mít strach z ohně. Jestli hladověl – tak bude mít sklon k obžerství.
U syna otce sukničkáře je také pravděpodobné, že bude toužit po ženách. A předá tuto zvláštnost dále. Stejně tak budou následující generace nadšeně trávit čas v garáži, na lovu, rybolovu, s kamarády na fotbale. Nebo náklonností k určitým výrobkům.
Jinými slovy – potomci mohou zdědit něco získané předchozími generacemi. Ve skutečnosti zdědí paměť o těch nebo jiných událostech. Science fiction? Vůbec ne. Skutečnost, že takový jev existuje, dokázali biologové z Emory University v Atlantě (Yerkes National Primate Research Center, Emory University).
Kerry Ressler a Brian Diaz provedli úžasný experiment, o kterém informovali v časopise Nature Neuroscience. Připojili elektrické dráty k podlaze místnosti, kde byli myší samci. Pravidelně zapínali proud. Myším to bylo nepříjemné a utekly.
Elektrické šoky na nohy myší vědci doprovázeli vůní ptačí třešně – rozprašovaným acetofenon (hlavní složka této vůně). Po mnohokrát opakovaných pokusech přestali zvířata trápit elektřinou. Jen rozprášili vůni. Když cítili acetofenon, tak sebou myši škubaly, vyskakovaly a utíkaly pryč od „hrozné třešně“.
Nejzajímavější věc začala při další fázi. Z myší, které se účastnily experimentu, se narodilo potomstvo, které nikdy nebylo zasažené proudem a necítilo vůní třešní. Když potomstvo trochu vyrostlo, dali mu vědci čichnout stejného acetofenonu. Myši reagovaly přesně tak, jak jejich otcové. To znamená škubly sebou, vyskočily a utekly. I když nedostaly ránu proudem.
Následně se narodila další – druhá generace myší, která zdědila strach z vůně ptačí třešně. I je tato vůně děsila. Vědci naznačují, že vzpomínka na naše předky je zachována i u pravnoučat. A pra-pra-vnoučat. Ačkoli to dosud nebylo testováno.
Něco se s mojí pamětí stalo
Je rozumné předpokládat, že současné proudem zasahovaní a třešňovou vůní strašení samci myší nějakým způsobem – možná tajemně – předávají své zkušenosti myším pomocí komunikačního procesu. Učí se bát. Ale ne. V několika sériích experimentů byly zapojeny mláďata myší, která byla počata ve zkumavce. A nikdy se svými biologickými otci nepotkaly. Ale bály se acetofenonu, jako by čekaly ránu elektrickým proudem.
Vysvětlení tohoto jevu dosud není známo. Máme pouze hypotézu, že při předávání zkušeností se zapojují genetické mechanismy. A oni se zapojují v závislosti na stupni methylace některých fragmentů DNA. To zase vede k tomu, že se změní struktura neuronů v určitých oblastech mozku. Jejich nová konfigurace zajišťuje, že ti nebo tamti reagují na nastávající události.
Zdá se, že stupeň methylace je přenášen prostřednictvím sperma. To znamená po mužské linii. A takovým způsobem se dědí napomáhání vzniku struktur v mozku, které jsou potřebné pro implementování zkušenosti předků.
Dědí se nějaké specifika především od matek a babiček? Vědci takové experimenty dosud neprovedli. Ale mám podezření, že příroda tuto možnost nepředpokládala. I když … Kdo ví, možná se ženské tělo stává dočasným úložištěm zkušenosti obdržené se spermatem samce. A ona – matka – je stále zapojena do procesu.
Kolegové Ressler a Diaz věří, že odhalili mechanismus přenosu paměti předků, takže třeba bude možné pochopit podstatu vzniku fóbií a úzkostných poruch.
Není vyloučené ani další. Skutečnost, že s fenoménem jsou spojena tajemství psychiky. Například případy, v nichž lidé náhle začnou mluvit cizími jazyky. Hrát na neznámé hudební nástroje. Nebo mluvit o událostech, které se odehrály kdysi dávno a velmi daleko. Dává tak o sobě paměť předků vědět? A je najednou možné vysvětlit deja vu? Když si člověk myslí, že to, co se s ním děje, to už bylo… A tak zvané volání divočiny? Když vás to láká udělat něco divokého? Možná i za to může metylace?
Informace
Methylace DNA je připevnění methylové skupiny skládající se z jednoho atomu uhlíku a tři atomů vodíku (CH3) k molekule DNA. Sekvence DNA se v důsledku toho nemění. Nicméně proces ovlivňuje práci genů – tak zvaná exprese genu. Některé z nich jsou volné a některé jsou zahrnuty. Takovým způsobem tělo reguluje pořadí a dobu trvání jejich práce.
Methylové skupiny mohou být jak připojeny, tak odpojeny. V souladu s tím se exprese genů zvyšuje a snižuje.
Mimochodem
Stejně jako ctihodné matky
Fenomén paměti předků aktivně využívají tvůrci fantasy filmů založených na románech Franka Herberta Kronika Duny. Jejich děje se odehrávají ve stejnojmenném vesmíru.
Paměť předků ovládají ctihodné matky a někteří muži Atreidové. Mohou si vzpomenout na minulé životy předků.
S předky je možno komunikovat. A dokonce je i cítit. Například cítit zápach, který cítil pradědeček žijící před stovkami let na jiné planetě. Tento nápad Herberta se ukázal téměř jako prorocký, soudě podle výsledků experimentů Resslera a Diaz s myšmi.
Zdroj: suenee.cz