Bulharské pojmenování pro upíra vzniklo z původního slovanského slova opyri/opiri a dalo tak vzniknout tvarům jako vepir, vapir, vipir či vampir. Věřilo se, že duše mrtvých vstanou z hrobu ihned po své smrti a vydají se na místa, která za svého života navštívily. Jejich putování mělo trvat 40 dní, poté se vrátili zpět a usnuli věčným spánkem. Někteří lidé ovšem nebyli správně pohřbeni, kvůli čemuž se jim mohla brána do posmrtného světa uzavřít a právě tehdy se z nich stali nemrtví.
Proměna v upíra
Do skupiny osob náchylných k této proměně patřili jedinci, kteří zemřeli násilnou smrtí, byli vyloučení z církve, opilci, zloději, vrazi a čarodějnice. Vyprávěly se dokonce legendy, že někteří z vampýrů se vrátili k ‚životu‘ v úplně cizím městě, našli si nové partnery a dokonce zplodili děti. Museli se však vypořádat s novým aspektem jejich bytí: touhou po krvi.
Poznávací znaky upíra
Jeden z nejmenších evropských národů, Gaugazové, nazýval upíry obury. Věřil v jejich lačnost po krvi, schopnost pohybovat předměty jako poltergeist a schopnost vytvářet rámus podobný, kupříkladu, petardám. Lidé se snažili obury ze svých měst dostat obětinami v podobě různých pochutin a delikates anebo, co je velmi zajímavé, neboť to je pravý opak prvního příkladu, výkaly.
Ustrelové – duše nepokřtěných dětí.
Ustrel je dalším typem upíra. Jde o dítě, které se narodilo v sobotu, ale bohužel se nedožilo následujícího dne, tedy neděle, kdy by bylo pokřtěno. Ustrel se probudí devátý den po svém pohřbu a saje krev domácích zvířat. Hoduje celou noc a před svítáním se vrací do rakve. Po deseti dnech krmení se ustrel stane natolik silným, že se už nemusí do svého hrobu vracet. Nyní odpočívá během dne, a to sice usazený mezi rohy telete či berana, případně mezi zadními končetinami dojnice. V noci pak útočí na nejtučnější zvířata ze stáda.
Pomoc proti těmto stvořením hledali lidé u vampirdzhija (lovce upírů). Když byl upír identifikován, sešla se celá místní komunita k provedení rituálu ‚zapálení strážného ohně‘. Celá akce započala během sobotního rána. Všechna ohniště v obci byla uhašena a dobytek vyhnán na otevřený prostor. Vesničané pak zvířata dovedli ke křižovatce, kde na každé její straně plály táboráky. Myšlenka celého rituálu spočívala v tom, že se tímto způsobem vyláká ustrel ze svého úkrytu a zjeví se u zvířete, u kterého během dne odpočívá. To by se pak na křižovatce nechalo na pospas vlkům, jenž by tak zabili nejen domácí zvíře, ale i samotného upíra.
Jak zabít upíra
Dalším odborníkem na likvidaci upírů byl Djadadjii. Opět se jednalo o lovce upírů, který se snažil chytit vampýra do láhve. Nejprve ji naplnil lidskou krví. Poté se vydal hledat upírovo doupě. Pro tento účel, a také pro ochranu, používal náboženské ikony svatých, Ježíše anebo Panny Marie. Jakmile se začala ikona třást, znamenalo to, že je vampýr někde poblíž. Lovec poté upíra zahnal do láhve, který do ní vlezl buď dobrovolně (kvůli touze po krvi), nebo byl k tomu donucen pomocí svaté relikvie. Láhev byla následně velmi dobře uzavřena a vhozena do ohně. Když praskla, byl vampýr mrtvý.