Pohanský Řím, šíření křesťanství, islámu a židů v něm. Zde je mimo jiné výklad, proč právě islám se rozšířil do celého světa tak závrátnou rychlosti, která neměla dosud ve světe obdoby. (Dr. Rivera – bývalý jezuitský agent).
Dr. Rivera podává zde dosud přísně utajovanou interpretací, proč se Islám rozšířil do světa tak závratnou rychlosti a též proč židé jsou vždy v centru „zájmu“ Vatikánu: Pohanský Řím popravil Krista ukřižováním z politických a mocenských důvodů, a ze stejných důvodů pronásledoval i jeho učedníky. Věřící prvotní křesťané se tedy rozutekli se svým poselstvím dokonce až do Afriky, kde zakládali malé sbory. I tam se však setkávali s tvrdým odporem. Řím proti nim štval domorodé obyvatelstvo a sám je pomocí svého vojska dále hubil.
Císař KonstantinKřesťané se pochopitelně nesetkali s pochopením ani v samotném Římě. Židovská římská vláda pronásledovala tyto první věřící v Krista ve snaze zastavit Boží hnutí. Proti pohanství Říma se křesťané stavěli nekompromisně, což nepřátelství Říma jenom zvětšovalo. Nakonec za císaře Vespasiana (zakladatel dynastie Flaviovců) římská vojska pod vedením generála Tita (Titus syn Vespasiana, pozdější římský císař) dobyla roku 70 n.l. Jeruzalém a zničila veliký židovský chrám, který byl centrem židovské bohoslužby. … (Na místě, kde kdysi stál židovský chrám, stojí dnes skalní mešita, druhé největší místo islámu na světě). Dobytí Jeruzaléma bylo strašlivé krveprolití. Někteří Židé byli vzati do otroctví, někteří byli zabiti ukřižováním, někteří padli. Ale mnohým se podařilo utéct.
Židovští utečenci se usadili a přežili jako kočovníci. Žili ve stanech i v severní Africe. Římští agenti je však sledovali a pozorovali jejich rostoucí osady a postupně se formující hnutí.
Mezitím se v Římě děly převratné věci. Pohanští cézarové se považovali za Bohy (Divus Augustus) a žádali krev křesťanů. Kromě toho potřebovali, aby je křesťané uznali jako Bohy. To se nestalo a strašlivé pronásledování prvokřestanů jen dokazuje, jak byli Kristovi učedníci věrní svému pravému Bohu. Křesťanské hnutí nebylo možné žádným násilím zlikvidovat.
Bylo proto nutné změnit taktiku. Jediným způsobem, jak zničit vliv křesťanského hnutí bylo vytvořit falešné křesťanské náboženství. Řešení bylo v Římě. Římské pohanské náboženství vycházelo ze starověkého Babylonu. Jediné co potřebovalo, bylo dostat křesťanskou fasadu a pak se veřejně zjevit světu. K tomu však nedošlo během jedné noci. Klíčení začalo ve spisech tak zvaných prvotních církevních otců. Nastala etapa vytváření falešných spisů a rukopisů biblických textů. Začalo vytváření náboženského monstra.
Sochy Jupitera byly přejmenovány na svatého Petra, sochy Venuše na Pannu Marii a další sochy na další svaté. Bylo nutno vymyslet a tak doplnit chybějící řadu církevních autorit počínaje sv. Petrem jako prvním papežem. Řím je město na sedmi pahorcích. Jeden ze sedmi pahorků zvaný Vaticanus byl zvolen jako stanoviště nového náboženství. Na tomto místě kdysi stál satanův chrám zvaný Janův (Jupiterův?), jako místo duchů.
Nový náboženský systém byl pojmenován na římské, obecné, běžné náboženství v čele s římskou, obecnou církví (všeobecný, obecný = lat. catholicus). Vznikl římský, evangelizační blok, aby zabíjel pravé křesťany, zaváděl falešné náboženství, strojil války tam, kde se křesťané nechtěli Římu podvolit, nespouštěl Židy z očí a nutil všechny národy přestoupit na římské státní, okultní učení.
Souběžně s tím se ale Římská říše rozpadávala a nemohla již vydržovat velmi početný aparát římských špionů. Nová církev proto financování vzala na sebe. Státní policisté organizovaní Římskou říší měli pokračovat ve špehování Židů a v pronásledování skutečných křesťanů pod hlavičkou římské, obecné církve. S její pomocí měli římští agenti Židy a křesťany úplně vyhubit podle přesných plánů. Falešná, náboženská církev s falešným křesťanstvím převzala úkol zničit pravou křesťanskou církev odkazující se i na židovské učení Starého Zákona.
V roce 313 n.l. vydává císař Konstantin svůj toleranční patent, tzv. EDIKT MILÁNSKÝ, kterým křesťanské náboženství legalizuje a uznává za celosvětové hnutí. Tím mnoho pravých křesťanů vyšlo z ilegality a nechalo se pohltit všeobecnou, římskou církví. Římskokatolická církev dostala legální křesťanský nádech, »náhle« vyšla najevo celá řada »původních« církevních otců – papežů. Ale ve skutečnosti sám Konstatntin byl první hlavou tohoto nového římskokatolicko-křesťanského monstra. Sjednotil Baálův kult uctívání slunce a dalších bohů s učením Ježíše Krista. Z tohoto podivného konglomerátu vznikl římsko-křesťanský systém bludů, pověr, mysticysmu a okultismu. Když Konstantin odcházel na odpočinek, dal římskému biskupu titul SUMMUS MAXIMUS PONTIFEX a ustanovil jej po sobě „papežem“.
Roku 330 n.l. odchází Konstantin do tureckého města Byzantium, které po všech stránkách pozvedl a nazval jej Konstantinopolisem. I nadále však zůstal věrný římskokatolickému systému, sedícímu na sedmi pahorcích Říma.
Vznik islámu
Dr. Rivera dále říká: „Nejdříve se s Vámi podělím o poznatky získané ve Vatikánské knihovně a prozradím vám, jak islám vznikl doopravdy. Budete šokováni!“ A dále pokračuje: Římský biskup, nový pontif, poslal své agenty do severní Afriky a přesně na místech, kde působili prvotní křesťané nechal zakládat kláštery, které osadil svými římskými křesťany. Každý klášter měl svého pohlaváře a přesnou, organizační hierarchii. Všichni dostali úkol upoutat na sebe pozornost zdejšího obyvatelstva jako na pravé křesťany. A to se jim skutečně podařilo. Časem potomci Izmaele nečinili mezi nimi a křesťany žádného vnějšího rozdílu. Falešní křesťané se těmto izmaelitským kočovníkům dokázali vetřít do přízně.
V roce 354 n.l. porodila v Alžíru v severní Africe římskokatolická zbožná matka syna a dala mu jméno Augustin. Ten pak stal biskupem římsko-africké provincie. Byl to velmi vlivný a bohatý muž s vlastní armádou. Kláštery ve skutečnosti sloužili jako základna pro práci, při které vyhledával a ničil biblické rukopisy, které vlastnili původní křesťané. Augustin se stal »svatým« za věrné služby Matce církvi.
Touhou Vatikánu bylo získat Jeruzalém za každou cenu kvůli jeho náboženskému významu. Vždycky však tomu bránili Židé. Další překážkou byli prvotní křesťané v severní Africe, kteří tam šířili evangelium. Římský katolicismus však nabýval na moci a nemínil tolerovat žádný odpor. V Římě proto církev potřebovala naleznout nějaký prostředek, který by vyvolal odboj proti Židům a proti skutečným křesťanům, kteří odmítali přijmout katolickou víru.
Když římskokatolický pontifex a jeho pomocníci pozorovali početný národ Arabů v severní Africe, viděli tyto davy jako zdroj k vykonání svého nečistého, ohavného díla.
A tak sestavili další mašinerii – podzemní špionážní síť, která byla použita na podávání informací k vykonání mistrovského díla – plánu na kontrolu velkého množství Arabů, kteří odmítli římský katolicismus. Vatikán usiloval nalézt pro Araby jejich vlastního »Mesiáše«, takového, který by povstal jako jejich veliký vůdce. Musel to být člověk se schopnostmi, kterého by sami mohli vyškolit a nakonec jeho prostřednictvím spojit všechny nekatolické Araby dohromady v jednu obrovskou masu – v jednu armádu, která by pak dobyla Jeruzalém pro papeže.
Tyto všechny informace podával Riverovi kardinál Bea v rámci jeho naplánovaných tajných úkolů. Augustin velmi dobře pochopil, oč běží a sám se nabídl, že pro římský plán s Araby přichystá Římu půdu. Sepsal dvě knihy: „O Božím městě“ a „Vyznání“, které aniž by je Arabové blíže poznali a studovali, ovlivnili jejich osudy a život stejně jako všech křesťanů na všechna další tisíciletí. Augustin byl Římem do plánu zčásti zasvěcen, a proto bylo jeho dílo velmi přísně střeženo, podporováno a rozmnožováno.
Kardinál BeaV knize „O Božím městě“ (De civitate Dei) Augustin objasňoval, že papež je vládcem světa. To bylo r. 420. V původním latinském překladu knihy O Božím městě je tato informace jasně rozebrána, zatímco v novějších překladech je veřejnosti již odstraněna. Augustin v této knize píše: »On (papež) je Sluncem. Je Vládcem vesmíru. Je Měsícem. Existují vladaři země, kteří zrcadlí jeho slávu. Země, to je všechen lid, se před ním sklání.« Augustin v této knize jasně řekl, že Bůh udělil papeži božské právo jako Ježíši Kristu na zemi, aby tajně ovládal obyvatele v každé zemi skrze výchovu, politiku, ekonomiku a vojenskou moc. V Augustinově době byl papež nazýván biskupem Říma. Je o tom psáno v knize: The other side of Rome, str. 155-159 a Baal Worship, Crusaders v 9. a 10. čísle a ještě i v některých starších přehledech o římskokatolické církvi.
Augustin se navíc všemožně snažil obrátit co nejvíce Arabů na římskokatolickou víru a přivést je i k uctívání Panny Marie a křížů. Odmítly pouze dva arabské kmeny, které se neobrátily. Augustin je v Římě přesně popsal, popsal i jejich zvyky a detailně vyjmenoval jejich rody, jména, významné dny a roky. Za pomoci Augustina poslal Řím těmto Nomádům agenty, kteří mezi nimi šířili zvěst, že se jednoho dne objeví velký vůdce, který všechny Araby sjednotí, a který bude konat divy a zázraky a bude velikým prorokem. V tomto díle pokračoval po Augustinovi jeho nejbližší učedník a po něm další augustinův učedník, kteří byli zasvěceni do římského plánu a byli vázáni nejpřísnější mlčenlivostí.
200 let po Augustinově smrti, kolem roku 570 se v Mecce, v Saudské Arabii narodil Mohamed. A tento muž přesně vyhovoval římským plánům.
KhadijahV tomto dramatickém příběhu sehrála úlohu bohatá arabská dáma, věrná papežova následovnice, Khadiah. Svůj veškerý majetek darovala »Matce církvi« a vstoupila do kláštera. Když tam pobývala, byla pověřena zvláštním úkolem a byla z kláštera poslána zpět do světa. Jejím úkolem bylo nalézt vzácného, podnikavého muže, který měl být použit Římem vy vytvoření nového náboženství nenávidějícího Židy a který se měl pro Izmaelity stát Mesiášem. Khadiah Mohameda našla, vzali se a usídlili se blízko bratrance Khadiahy jménem Waraguah, který byl, jako i ona, věrným katolíkem. Řím jej postavil jako Mohamedova rádce. Vatikán nelitoval peněz a Mohameda zahrnoval velikým bohatstvím. Kromě toho se mu dostalo vynikajícího katolického vzdělání, když mu byly posláni ti nejlepší římskokatoličtí učitelé. Jeho zaškolení probíhalo velmi intenzivně. Základní osnovou byly právě Augustinovy knihy a pod Waraguahovým vedením se stal věrným Augustinovým následovníkem. Tak se připravoval ke svému velikému úkolu.
Více na: lajkit.cz
