Kdo postavil Měsíc?

Kdo z vás se dívá každý večer na oblohu a pozoruje hvězdy nebo Měsíc? Kolik lidí vůbec přemýšlí o tom, co máme nad hlavou? Nebo si říkáte, že na nudném šedém Měsíci není nic zajímavého.

Naším nejbližším vesmírným souputníkem je těleso, kterému všichni říkáme Měsíc. Jeho vzdálenost od Země je přibližně 384 Mm. Měsíc oběhne Zemi přibližně jednou za 28 dnů. Během těchto 28 dnů prochází různými fázemi, jejichž extrémy jsou nov (Měsíc není osvětlen) a úplněk (Měsíc je zcela osvětlen Sluncem). Důvod proč Měsíc prochází těmito fázemi je způsoben tím, že Země více či méně blokuje světlo přicházející od Slunce a vrhá tak na Měsíc stín.

Stejně tak jak rychle Měsíc obíhá kolem Země, tak rychle se otáčí kolem své osy. Díky tomu vidíme stále stejnou stranu Měsíce. Průměr měsíce představuje přibližně ¼ průměru Země a je jistě jedním z nejdominantnějších vesmírných těles na naší noční obloze.

Měsíc svým působením významně ovlivňuje život na Zemi. Má na svědomí fáze přílivu a odlivu moří a oceánů. Ovlivňuje životní cykly rostlin, zvířat a lidí. Pomáhá stabilizovat rotaci Země.

John Brandeburg, Ph.D.: Bez Měsíce by Země vypadala jako opilý námořník. Země by byla mnohem více chaotická a rozbouřená. Rozhodně by to nebylo příhodné místo pro rozvoj vyšších forem života.

O samotném Měsíci se říká, že nemá dýchatelnou atmosféru a vůbec příhodné podmínky pro život, jaký známe na Zemi. Teploty na povrchu Měsíce se pohybují v rozmezí od -170°C do 135°C.

Tíha těles na Měsíci je 6x menší než-li na Zemi. (Pokud chcete zhubnout, leťte na Měsíc)

21. červenec 1969 je dnem, který vešel do historie současného lidstva jako dnem, kdy lidé vstoupily na jiné vesmírné těleso. Neil Armstrong, a následně za ním Buzz Aldrin, vylezli ze svého lunárního modulu na povrch Měsíce. Stali jsme se tak mimozemšťany na jiné planetě v našem solárním systému.

Už v té době mnozí namítali, že šlo pouze (na tehdejší poměry) o dokonalý Hollywoodský trik. Někteří badatelé se domnívají, že jsme sice na Měsíci přistáli, ale že to, co jsme na Měsíci našli, předčilo naše očekávání.

Michal Salla, Ph.D.: Během přímého vysílání po přistání LM mise Apollo 11 bylo v přímém celosvětovém vysílání 2 minutové ticho, během kterého se odehrálo něco, o čem veřejnost dodnes nemá jasné oficiální zprávy. Je s tím spojeno hodně kontroverzí.

Mnoho radioamatérů v té době dokázalo zachytit tajné vysílání mezi LM a řídícím střediskem v Houstonu. Obsah tohoto vysílání nebyl nikdy oficiálně zveřejněn.

David Childerss: Astronauti podle všeho mluvili o tom, že vidí [cizí] mimozemské objekty na povrchu Měsíce a to včetně létajících talířů, které se nacházely na hraně kráteru kde LM přistál.

Michal Bara: Pravda je taková, že kromě veřejného komunikačního kanálu (jehož signál šel během živého přenosu do celého světa), měl každý astronaut svůj soukromý „zdravotní komunikační kanál“, který tak mohl posloužit pro komunikaci informací, které neměli jít ven. Říká se, že 30 minut po přistání, posádka oznámila, že vidí neznámé objekty, že nevědí, co mají dělat, zda mají jít ven.

David Whitehead: Je hodně zajímavé se dívat na tiskovou konferenci, která proběhla s astronauty krátce po návratu z mise. Rozhodně nevypadají, jako lidé, kteří by se radovali z toho, že měli tu nejúžasnější možnost se procházet o cizím vesmírném tělese. Rozhodně neskáčou radostí. Jsou hodně zamlklí a působí hodně deprimovaně.

Viděli snad na povrchu Měsíce něco, o čem nemohli mluvit na veřejnosti, protože se obávali následků?

Edwin Buzz Aldrin (1969): Věřím, že tato země musí dříve nebo později připravit…

Michael Collins (1969): Je to poprvé co měl člověk příležitost chodit po jiné planetě…

Neil Armstrong (1969): Je to počátek nového věku.

Je zajímavé, že všichni tři protagonisté pronášeli svá prohlášení opravdu z pozice lidí, kteří jsou buď hodně unavení anebo hodně deprimovaní. Rozhodně chybí v jejich projevu elán a nadšení, který by se dalo očekávat od někoho, kdo učinil svůj životní objev – objev, který by měl být bezesporu velkým skokem v lidské historii.

Neil Armstrong na tiskové konferenci po návratu z Měsíce

Neil Armstrong, byť byl prvním člověkem na Měsíci, velmi nerad dával rozhovory. Říká se o něm, že byl silně věřícím člověkem. Steven M. Greer o něm několikrát uvedl, že nechtěl lhát: „Jeho přátelé a rodina mi řekli, … že to byl svého druhu čestný muž, a že prostě nechtěl být stavěn do situace, kdyby musel lhát veřejnosti…“

NASA poslala na Měsíc ještě dalších 5 misí: Apollo 12, 14, 15, 16 a 17. Celkem se tak díky NASA po Měsíci prošlo 12 pozemšťanů. Je bezesporu jednou z klíčových otázek, proč jsme od té doby na Měsíc nikdy nevrátili? Měli jsme k tomu prověřenou technologii.

Někteří argumentují tím, že na Měsíci není zase až tolik zajímavého a že není důvod se tam vracet. Jiní namítají, že šlo o čistě finanční problém, protože NASA přestala dostávat tolik finančních prostředků, kolik by pro realizaci tak náročných misí potřebovala. Bezesporu v tom hrála svoji roli politika – období tzv. studené války mezi východním a západním světem.

Dnešním pohledem můžeme říci, že Měsíc je strategickým místem pro další lety do vesmíru. Je to též vhodné místo pro pozorování celého Vesmíru, protože na rozdíl od Země má velmi řídkou (téměř žádnou) atmosféru. Finanční otázka je do značné míry velice relativní, protože na zbrojení a válečnou mašinerii se v současnosti vydává tolik energie, kolik by stačilo na několik vesmírných programů současně i pro lety na jiné planety nežli jen na Měsíc. Politický aspekt studené války nemá v současné době až takový význam. Teď je to spíše o otázkách vlivu nad nerostnými surovinami. Studená válka skončila před 27 lety.

Co tedy na Měsíci ukrývá a čeho se bojíme? Je tu snad nějaký důvod, proč bychom se na něj neměli vracet? Je tu snad někdo, kdo nám řekl již na počátku 70. let, nevracejte se!? Je tím důvodem třeba fakt, že astronauté nebyli na Měsíci sami?

Někteří badatelé tvrdí, že Měsíc nebyl na náš orbit umístěn díky přírodním silám, ale na základě něčího rozhodnutí.

Pravdou zůstává, že vědci v současnosti nejsou schopní s naprostou jistotou vysvětlit, jak se Měsíc dostal na oběžnou dráhu kolem Země. Bylo vysloveno mnoho teorií, ale žádná z nich není jednoznačně průkazná.

Paul Davis, Ph.D.: Když jsem byl studentem, byla populární teorie o zachycení. Mateřské těleso (Země) zachytí jiné menší těleso (Měsíc), které pluje volně vesmírem. Základní fyzika nám ale ukazuje, že něco takového jednoduše není možné. Takhle to nefunguje. Před 20 lety přišla nová teorie, která říká, že proto-Země (raná fáze vývoje planety Země) byla zasažena cizím masivním tělesem, které z něj uvolnilo velký kus hmoty, ze kterého se zformoval nám známý Měsíc.

John Brandenburg, Ph.D.: Přišli s touhle hodně bizarní teorií, protože dosavadní konvenční teorie nedávají smysl. Aktuálně nejpravděpodobnější (vědecky uznávaná) fantasmagorická teorie je založená na málo pravděpodobné kolizi, která by zformovala podobu Země a Měsíce, jak je známe dnes. Problém je, že Měsíc je přesně tak (opticky) velký jako naše Slunce při pohledu ze Země. Disk Měsíce dokáže přesně zakrýt sluneční kotouč (říkáme tomu zatmění Slunce). Pravděpodobnost, že by se taková věc stala jen díky náhodě, je z astronomického hlediska tak nepatrná, že je to až znepokojující.

Jeví se to tak, že je velmi nepravděpodobné, aby Měsíc měl svůj rozměr a vzdálenost od Země jen díky náhodě a dokázal udělat tak zvláštní astronomický jev, jakým je právě zatmění Slunce. Stejně tak, aby Měsíc byl otočený na Zemi vždy jen jednou stranou. Něco takového nemá podle dosavadních vědeckých zkoumání v naší Sluneční soustavě obdoby, natož v námi prozkoumaném Vesmíru. Je to všechno skutečně jen náhoda?

David Childerss: Pravděpodobnost něčeho takového jako náhody jeden zillión ku jedné. Není to náhoda.

Michal Bara: Přesto jsou lidé, kteří jsou schopní věřit tomu, že je to jen náhoda. Já mám za to, že je v tom záměr.

Náš Měsíc obíhá v relativně blízké vzdálenosti vůči Zemi. Jiné měsíce v naší sluneční soustavě mají diametrálně menší oproti své mateřské planetě anebo obíhají v mnohem větších vzdálenostech s ohledem na svoji masu. Náš Měsíc má navíc naprosto dokonalou kruhovou dráhu kolem Země. Má velký význam pro stabilizaci fungování Země a to jak po fyzické stránce, tak na spirituální úrovni.

William Henry: Mnoho počítačových ukázalo, že Země by bez Měsíce měla jinou osu rotace a bez toho by nefungovaly roční období, jak je známe dnes. Bez ročních období by život na planetě Zemi byl velmi složitý. Bez Měsíce bychom zde nemohli žít – bylo by to obtížné.

Měsíc je tak zvláštní a tak divný, že je otázkou, jak se k nám vůbec dostal? Je to jen náhoda, nebo za jeho vznikem a umístěním stojí nějaká pradávná inteligence, která jej umístila na oběžnou dráhu Země? Je pak naše celá existence na planetě důsledkem nějakého experimentu mimozemšťanů?

Na počátku 5. století před naším letopočtem Římští i Řečtí autoři shodně psali o období, kdy Země neměla Měsíc. Doslova se píše o období, před tím než-li se Měsíc objevil na nebi. Odkazy na toto období lze dohledat i v Hebrejské bibli. Podle legend kmene Zulu byl Měsíc umístěn na orbit kolem Země před stovkami (lidských) generací v minulosti. Zulu uvádějí, že důvod, proč byl Měsíc umístěn na oběžnou dráhu Země je ten, aby dohlížel na lidské bytosti.

David Whitehead: Byl Měsíc přesunut na naši oběžnou dráhu odněkud jinde? Slouží nebo sloužil jako pozorovací základna mimozemšťanů?

Vědci poukazují na to, že mnohá měření naznačují, že Měsíc musí být dutý. Měsíc je zjizven tisíci krátery různé velikosti. Nejsou tu žádné Zemi podobné erozní síly, jako je voda nebo vítr, který by rozrušoval jeho povrch. Jsou tu známky jen velmi malé geologické aktivity v průběhu historie Měsíce.

Michal Bara: Je velice zajímavé, že i když jsou krátery různě velké do šířky, vypadá to, že mají všechny téměř stejnou hloubku, což by nemělo být. Je to velice zajímavé a nemáme pro to vysvětlení v konvencích současné geofyziky.

Vypadá to, jako kdyby na dně kráterů bylo něco, co je naprosto odolné vůči nárazům. Něco co brání tomu, aby krátery byly více hluboké. Mohlo by to být způsobeno jedině nějakým tvrdým materiálem (skálou?) nebo nějakou kovovou sférou, která by tvořila základ Měsíce.

Někteří vědci a badatelé mají za to, že Měsíc bude nejspíše dutý.

V roce 1969 poslala posádka Apollo 12 k Měsíčnímu povrchu již nepotřebný LM, který tak do něj narazil volným pádem. Po nárazu do Měsíce se stalo něco velmi zvláštního. Seismografy, které zanechaly astronauti na povrchu Měsíce, zasílaly do řídícího střediska ještě hodinu po nárazu informace o tom, že se Měsíc chvěje jako zvon.

Apollo 14 tento pokus zopakovalo s ještě větší razancí (těžší náraz). Následkem toho Měsíc rezonoval ještě dalších 12 hodin. To mnohé vědce vede k myšlence, že Měsíc musí být dutý, neboť jeho povrchu je tvořen měkkými materiály a prachem, které by naopak nárazy měly tlumit.

Pokud je Měsíc skutečně dutý, kdo by měl takové technické možnosti, něco takového postavit? Je Měsíc svého druhu vesmírná stanice?

Dva ruští fyzicky a členové Ruské AV přišli s teorií, že Měsíc je umělé těleso vytvořené mimozemskou civilizací v dávné minulosti. Svoji teorii opřeli o myšlenku, že Měsíc je dutý. Dále uvedli, že povrch Měsíce je složen z látek, které jsou nejpříhodnější pro snížení podpovrchové teploty a radiace. Ve své teorii ruští vědci uvádějí, že Měsíc ve skutečnosti velká vesmírná loď maskovaná horninou, aby vypadal jako přírodní vesmírné těleso.

David Wilcock: Geologické průzkumy Měsíce ukazují, že staří Měsíce je mnohem větší nežli cokoliv v naší Sluneční soustavě. To potvrzuje myšlenku, že Měsíc se sem dostal odněkud jinud.

Michal Bara: Nelze zpochybnit myšlenku, že Měsíc může být zmodifikovaný přírodní objekt.

Máme tu historické záznamy, které jasně odkazují na dobu, kdy Měsíc nebyl na orbitu Země a kdy byl právě na orbit dosazen. Máme tu dva ruské vědce, kteří poukazují na to, že Měsíc musí být umělého původu. To je důvod k zamyšlení.

Před misemi Apollo na Měsíc, vyslala NASA k jeho povrchu dvě sondy Orbiter 1 a 2, které prováděly snímkování povrchu ve vysokém rozlišení s cílem určitě místo přistání pro mise Apollo.

Věže na Měsíci

David Wilcock: Na fotografiích z roku 1966 sody Orbiter 2 můžeme rozeznat stíny osmi věží, které sahají několik kilometrů do výšky nad povrch Měsíce. Věže se nacházely pouze 3 km od místa přistání v Moři klidu. Celá oblast kolem věží má podobnou architekturu (trosky), jakou můžeme vidět v dnešním Egyptě.

Je nemožné, aby něco tak velkého bylo přírodního původu. Nepřežilo by to nástrahy bombardování z vesmíru.

Od doby, kdy Amerika a Rusko začali zkoumat Měsíc, vznikly stovky fotografií, na kterých někteří badatelé rozpoznali prapodivné artefakty, které svým charakterem připomínají stavby – pyramidy, zikkuraty, nebo již zmíněné věže.

Dnešní teleskopy nám dokáží ukázat, že Měsíc není vůbec šedý, ale barevný. Že nás NASA klame, nám ukázaly fotografie z čínské mise sondy Nefritkový králík, kde fotografie ukázaly Měsíc v barvách. Povrch je na fotografiích do hněda.

Zdroj: suenee.cz