Sumerské příběhy o stvoření nevyprávějí pouze o stvoření člověka, ale také o stvoření Země. V Bibli nalezneme ustálenou verzi, která hovoří o tom, že Bůh v sedmi dnech stvořil nebesa a Zemi. „7 sumerských tabulek o stvoření“ uvádí mnohem více detailů v příběhu o stvoření Země.
Tabulky o stvoření hovoří o tom, že naše sluneční soustava se právě začínala utvářet a planety ještě nebyly v té době pevně uskupeny, když se objevila narušitelská planeta, která se ocitla pod vlivem gravitace okolních planet. Míjela Pluto, Uran a Neptun. Narušitelská planeta se začala pohybovat směrem k centru naší sluneční soustavy. Naši planetu, která ještě nebyla v té době moc rozvinutá, nazvali Sumerové Tiamat. Vysvětlují, že během toho, kdy narušitelská planeta procházela skrz vnitřní část sluneční soustavy, se jeden z velkých měsíců této planety srazil s naší primitivní Zemí (Tiamat). Během této srážky se Tiamat rozpůlil na dvě části, zatímco kolem sebe uvolňoval a šířil trosky, ze kterých vznikl vzor, který dnes můžeme na obloze vidět jako pás asteroidů. Tuto událost Bible zmiňuje jako „kladivem vyklepaný náramek.“
Stanovení nové oběžné dráhy
Poté co nastala kolize, Tiamat byl přesunut na novou oběžnou dráhu. Vody Nibiru se smísily s vodami Země a život začal vznikat již jako jednotný celek. Tato skutečnost se označuje výrazem panspermie.
Sumerské příběhy o stvoření vysvětlují některé klíčové aspekty našeho moderního porozumění kosmologii a pravděpodobně i to, jak začal život na Zemi. Aby se život zde na Zemi vyvinul přirozeným způsobem, trvalo by to o miliardy let déle, než je zaznamenaná celková historie Země. Biologický proces živého tvora, přijímání živin a vylučování odpadu je extrémně složitým genetickým procesem. Myšlenka, že život na Zemi nějak vznikl z pravěké polévky a blesku již jednoduše není déle přijatelná. Dalo by se to přirovnat k takové situaci, kdy tornádo vtrhne na vrakoviště a nějakým záhadným způsobem sestaví boeing 747. Pravděpodobnost této události je příliš malá na to, abychom ji mohli považovat za jasnou odpověď.
Panspermie je hypotézou, která hovoří o tom, že „semena“ života existují již v celém vesmíru, že život na Zemi mohl vzniknout díky těmto „semenům“ a že možná doručí či doručili život dalším obyvatelným tělům.
Spřízněná a přitom zcela vzdálená myšlenka exogenesis je omezenější hypotézou, která hovoří o tom, že život byl odněkud z vesmíru dopraven na Zemi. Již ale nevytváří žádnou předpověď o tom, jak moc je rozšířený. Protože termín „exogenesis“ je známější, je zde tendence ho používat v souvislosti s tím, čemu bychom měli, přesněji řečeno, říkat panspermie.
Jak přicestoval život na zemi
Sumerské příběhy o stvoření vysvětlují, jak se vody Nibiru smísily s naší Zemí. Mohla by to být odpověď na to, jak celý a úplný život přišel na Zemi? Nibiru jenž je mnohem starší planetou, měla pravděpodobně miliardy let delší dobu na to, aby se na ní mohl rozvíjet život. Nebo život přicestoval na Nibiru a pak se vyvíjel mnohem delší dobu než život zde na Zemi.
Příběh o stvoření dále pokračuje a vysvětluje, jak se planeta Nibiru stává stálým členem naší sluneční soustavy na extrémně eliptické oběžné dráze. Sumerové zaznamenali, že tato oběžné dráha je tak velká, že k dokončení jednoho oběhu je třeba 3 600 let. Sumerové tento oběh nazývají „shar.“ Solární rok jednoho oběhu Země kolem Slunce trvá 365 dní. Než planeta Nibiru dokončí jeden oběh kolem Slunce, uběhne 3 600 pozemských let.
Delší životní cykly
Pokud je pravda, že Anunnaki přišel z planety Nibiru, jak o tom hovořili Sumerové ve svých příbězích o stvoření, byl by jejich životní cyklus mnohem delší v porovnání s tím, jaký je na planetě Zemi. Řekněme například, že někdo ze Země cestuje na Nibiru a zůstane tam po dobu jednoho roku. V okamžiku jeho návratu uplynulo na Zemi 3 600 let, ale ve skutečnosti zestárne pouze o jeden rok. Tento bod se vztahuje k mnohým biblickým odkazům, které hovoří o vstoupení do nebe, kdy se máme těšit z delších životních cyklů. Představte si, jestli byl Ježíš Kristus Anunnaki a přišel na Zemi a založil jeho následování. Pak opustil Zemi a vrátil se na jeden rok na Nibiru. Až se opět vrátí zpět na Zemi, kde mezitím uběhne 3 600 let, on bude za tuto dobu pouze o jeden rok starší.
Pokud planeta Nibiru existuje, mohla by jí naše moderní věda vidět. Na sumerských tabulkách je vyobrazený člověk, který orá pole a zároveň se dívá směrem vzhůru. Na obloze je viditelný kruh, ze kterého vycházejí paprsky světla (slunce) a kříž, který vyzařuje paprsky světla (Nibiru). Sumerové věděli, kdy je možné na obloze vidět planetu Nibiru, kdy se zároveň přiblíží k vnitřní části naší sluneční soustavy.
Zdroj: suenee.cz