Existence tajných kosmických programů byla pečlivě a opatrně skryta před americkou veřejností a před celým světem po více než 75 let.
„Po zveřejnění“ bude společnost tak radikálně odlišná, že každý film, televizní show, blog, každé video na YouTube, každá kniha, článek – vše, co před touto událostí existovalo, bude tak staromódní a kuriózní jako černobílý němý film se skřípavou, přeskakující hudbou na klavír. Uvědomíme si ten ohromný dopad podvodu, který proti nám pracoval ne stovky, ale doslova tisíce let. Bude to čas smutku a léčení, protože budeme muset přijmout celou pravdu o naší minulosti a pak svou pozornost zaměřit na vytvoření mnohem větší a jasnější budoucnosti.
Jak víte — pokud jste si tyto stránky (www.spherebeingalliance.com) přečetli nebo jste se dívali na týdenní seriál Cosmic Disclosure na Gaiam TV — vyrůstal jsem ve světě, který je tak daleko za hranicemi představivosti většiny lidí, že by mé zkušenosti byly okamžitě odepsány jako fikce. Většina nadšenců UFO věří, že americká vláda v roce 1947 získala funkční mimozemské plavidlo během hávarie v Roswellu — před téměř 70 lety. Mnozí také věří, že tato plavidla byla úspěšně využita „reverzním inženýrstvím“, což dalo vládě možnost snadno cestovat po celé naší sluneční soustavě — a mimo ni.
I s tou primitivní raketovou technologií 60. let, jsme byli schopni poslat lidi na Měsíc, přistát tam a jezdit po jeho povrchu měsíčními vozítky. Nicméně, lidé stále mají velmi silný mentální blok při představě, že naše vlastní plavidlo, zpracované reverzním inženýrstvím letělo na Měsíc, Mars a jinde a že tam byla použita k vybudování základen z místních materiálů. Je skutečne možné, že by tajný vesmírný program mohl existovat bez toho, aniž bychom o něm věděli? Rozhodně.
Projekt Manhattan vyvinul jadernou bombu. Tento pojekt byl v provozu po dobu sedmi let, zaměstnával více než 120 000 lidí a vytvořil několikanásobná tajná zařízení po celých Spojených státech — a téměř žádný z jeho zaměstnanců vůbec nevěděl, na čem se tam pracovalo, dokud nebyly bomby odpáleny. Vězte, že ani jedna osoba z projektu Manhattan nepromluvila. Ani jedna. Nikdy. Trest za promluvení byl dostatečně děsivý, aby se zajistilo úplné mlčení. Z tohoto důvodu je zcela možné, že mohly být vytvořeny ještě pokročilejší programy, v mnohem větším rozsahu, které existují do dnešního dne — bez jakékoliv znalosti ze strany veřejnosti.
Tajné vesmírné programy za naše peníze
Dovolte, abych vás ujistil: Tajné vesmírné programy [SSP] jsou absolutní skutečností. Tyto základny venku existují. Jsou obrovské co do velikosti, rozsahu a technologie. Naše planeta se nyní rozpadává ve „větší depresi“, protože většina našeho bohatství byla odčerpána k vybudování této obrovské, meziplanetární infrastruktury. Stálo to NASA opravdu 209 miliard dolarů, aby mohla vypustit raketoplány několikrát do roka? Ne. Stála výroba jednoho bombardéru Stealth opravdu 2 miliardy dolarů? Ne. „Ztratil“ Pentagon opravdu 2,1 bilion dolarů, jak nám Donald Rumsfeld oznámil den před 11. zářím? Ne.
Viděl jsem tato obrovská, třpytivá zařízení, která za naše peníze vybudovali, na vlastní oči – přes okna a průhledné panely vyspělých kosmických lodí. Já jsem v těchto plavidlech přistál a po těchto základnách jsem chodil. Setkal jsem se s lidmi, kteří tam žijí a pracují. Viděl jsem jejich tváře a mluvil jsem s nimi — stejně jako teď mluvím k vám. Existují miliony dalších lidí, kteří se původně narodili zde na Zemi a kteří mají podobné zkušenosti. Bohužel, téměř žádní z nich se zatím nepřihlásili, protože hrozba, když by tak učinili, může být smrtící a je téměř nemožné se vrátit na Zemi, jakmile jednou do tohoto světa vstoupíte.
Mnozí z nich jsou nyní součástí tohoto světa, kdy měli své paměti vymazány, měli implantovány krycí vzpomínky a pak žili normální pozemské životy. Někteří z těchto lidí, kteří byli o tyto úžasné vzpomínky a zážitky okradeni, jsou některými z těch nejsilnějších skeptiků těchto témat.
Rychle jsme zjistili, že naše vlastní Sluneční soustava se doslova hemží inteligentními civilizacemi — z mnoha různých míst. Některé z nich jsou velmi pozitivní, některé jsou velmi negativní a ostatní jsou jen na návštěvě, aniž by si vybíraly strany.
Důvodem, proč je pozorováno tolik různých typů UFO, je, že venku existuje velmi mnoho různých civilizací, které v našem vzdušném prostoru operují — s obrovskou rozmanitostí technologií, které mají k dispozici.
Milióny lidí v tajných programech se nemohou vrátit
Tato SSP jsou vlastněna a řízena velmi temným aspektem naší planety už po nějakou dobu. Je to mezigenerační kult, který se datuje nazpátek přinejmenším k Římské říši. Mnozí lidé tyto „Tajné pozemské vládní syndikáty“ nazývají ilumináty nebo Cabal. Jejich hlavní činností je budování super-pokročilé technologie – a oni se v tom stali skutečně dobří. I když se to může zdát nemožné, bylo mi řečeno, že jsou nyní zapojení do pravidelného obchodu s více než 900 různými inteligentními civilizacemi. Jestliže se ukáže někdo, kdo má něco novějšího a lepšího než ty staré věci, rychle najdou způsob, jak je získat a pak je hromadně vyrábět — bez ohledu na to, jak neetické nebo brutální metody jsou k tomu zapotřebí.
Protože tyto tajné pozemské vládní syndikáty mají velmi negativní duchovní přesvědčení, spojily se s tou nejvíce zlou a nejsilnější mimozemskou skupinou ze všech – s konfederací reptiliánských humanoidních ras, které jsou obecně známy jako Draco.
Je to smutná, ale pravdivá skutečnost, že drtivá většina těch, kteří se k SSP připojili, jsou nuceni účastnit se brutálních a děsivých situacích, které zajišťují, že nemohou nikdy uniknout a že nikdy nebudou mluvit, i kdyby se jim uniknout podařilo. Já jsem byl osobně vmanipulován do mnoha situací, které byly hluboce traumatické a navždy změnily můj náhled na realitu.
Před několika lety se v rámci této skupiny vytvořila aliance, aby byl na této planetě obnoven mír a svoboda a aby se uvolnily ty úžasné technologie, které se před veřejností skrývají — ale měli před sebou velké překážky.
Po mnoho let nás hollywoodské filmy, které jsou financovány stejnými korporačními zájmy, zaplavovaly jedním filmem za druhým o „mimozemské invazi“. Všichni tito návštěvníci byli zobrazováni jako brutální, děsiví lotři, kteří musí být za každou cenu zničeni.
Nový světový řád jim nevyšel
Tyto filmy byly určeny k tomu, aby do našeho kolektivního vědomí zasadily strach a teror — xenofobní nenávist proti všem inteligentním civilizacím, které jsou jiné než naše vlastní. Tento plán měl nakonec vyvrcholit v masivním mimozemském 11. září, s obrovskými armádami plavidel, které by byly vyrobeny reverzním inženýrstvím. Při takové události by mohli zničit vzdorující oblasti nebo země, které by chtěli – prostě je úplně vyhladit. Fénix, v nějž doufali, že by z tohoto popela vzešel, by byl globální „Nový světový řád“, aby se proti této takzvané „mimozemské“ hrozbě mohlo bojovat.
Samozřejmě, že by celou tuto věc vlastnili a řídili. Tak to bylo naplánováno. Nicméně, neuvědomili si, že pozitivní mimozemské civilizace je držely „na uzdě“ a že by jim nikdy takové plány nebyly dovoleny. Obří sféra velikosti Neptuna navštívila v roce 1980 vnější planety naší sluneční soustavy. Naši lidé ji konfrontovali a žádali, aby odešla, což učinila dobrovolně. Mnohem více sfér se začalo objevovat v pozdních devadesátých letech a na začátku let 2000.
Poté, přibližně v roce 2012, dorazilo dalších více než 100 sfér. Tyto sféry měly kolosální velikost –– tři velikosti, které by odpovídaly Měsíci, Neptunu a Jupiteru.
Bytosti, které byly s těmito sférami spojeny, byly vysoce pokročilé. K tomu, aby cestovaly po celém vesmíru nebo splňovaly nějaké své cíle, nepotřebují žádnou technologii. Dokonce i pro ty nejpokročilejší mimozemšťany, kteří jsou v kontaktu s naším SSP, tito „noví“ lidé jsou na zcela jiné úrovni –– a mnohem více pokročilejší.
Tajný vesmírný program (SSP) věřil, že tito pozitivní mimozemšťané byli vázáni „Hlavními směrnicemi“, z nichž vyplývalo, aby nezasahovali. Po mnoho let to tak bylo. Ukázalo se, že Hlavní směrnice byly vypracovány pro naši ochranu – aby tyto negativní skupiny nikdy nebyly schopny zcela naši planetu dobýt a svrhnout. David Wilcock pracoval od poloviny devadesátých let na tom, aby šířil pravdu o širší realitě, ve které žijeme a na této cestě přišel do styku s mnoha zasvěcenci na vysoké úrovni, kteří měli překvapivě hluboké znalosti o těchto tajných tématech.
Poté, co jsem mu začal své znalosti sdělovat a kdy jsem shledal bezpočetná spojení s tím, co mu řekli ostatní zasvěcenci, divoká cesta nepředvídaných událostí mě vedla až k tomu, že jsem vystoupil na veřejnost aodhalil světu své pravé jméno a identitu — za cenu ztráty soukromí. Jen několik měsíců poté, co se tak stalo, bytosti z těchto sfér kontaktovaly SSP a požádaly o mé jméno.
Již mnoho let jsem pro ně nepracoval a toto bylo tou nejhlubší život měnící událostí, kterou jsem kdy prošel od té doby, co jsem byl předtím poprvé kontaktován Blue Avians, přibližně před čtyřmi lety.
Když jsem se vrátil nazpátek do světa, se kterým jsem měl od roku 1980 jen velmi zřídka kdy krátký styk, protokolování a papírování bylo dáno stranou.
Najednou mě tyto bytosti žádaly, abych mluvil jejich jménem – za Allianci sfér — jako jejich delegát. To zahrnovalo oslovení SSP, stejně jako skupiny více než 40 různých inteligentních civilizací, které jsou známy jako Super federace a které po tisíce a tisíce let na lidstvu vykonávaly 22 různých genetických programů.
A zase … Chápu, že se tento příběh zdá velmi přemrštěný. Dovolte mi, abych vám připomněl, že jsem mohl přijít o všechno — včetně vysoce placené pozice — a nic nezískat za vystoupení z anonymity. Práce v Gaiam TV mi neplatí tolik, abych tím mohl svou rodinu podporovat. Bylo to jen díky vašim darům, že jsem v tomto byl vůbec schopen pokračovat. Lidé v Alianci SSP měli člena týmu, kterého nazýváme „podplukovník Gonzales“, jenž byl asi poslední čtyři roky ve styku s Aliancí sfér –– zhruba stejně dlouho jako já.
SSP vybraly Gonzalese jako delegáta. Já jsem tam už nepatřil – byl jsem z toho venku, neprošel jsem školením a neměl jsem odborné znalosti k tomu, abych se do takové role vůbec dostal. Tak to nejspíš cítili oni. A výsledek byl — když mě do tohoto světa přivedli nazpátek – že jsem byl zesměšňován a pronásledován. Napětí vyvrcholilo, když na mě neustále hledali nedostatky a viděli mne jako neschopného pro roli, kterou jsem dostal. Myslím, že je to lidskou přirozeností hledat charakterové vady u jiných, zejména, když zastávají určitou pozici autority – ať už tuto pozici chtějí nebo ne.
Aby bylo možné zcela pochopit z čeho pocházejí mé zkušeností, doporučuji si na těchto stránkách přečíst mé předchozí články anebo shlédnout sérii Cosmic Disclosure. V posledních týdnech jsem se ocitl vnepříjemné situaci poté, co jsem měl jednání s radou Aliancí SSP, která byla velmi ostrá a osobní. Řekli mi přímo do očí, že nechtějí, abych se budoucích zasedání delegace zúčastnil –– a že se Gonzales ukázal být daleko lepším diplomatem než já.
Navíc jsem prý údajně namíchnul některé členy Super federace tím, že jsem o některých z nich poskytl podrobné informace v našem posledním nahrávání Cosmic Disclosure v Gaiam TV, které se ještě ani nevysílalo. Bylo zcela jasné, že se mě snažili vytlačit z pozice, ve které jsem byl a nahradit mě Gonzalesem.
Nedávno Aliance sfér uvedla, že rozhodnutí ze strany rady Aliance SSP a požadavky ze strany rady Super federace na tom, abych byl nahrazen, nebude dodržovat. To při jednáni vedlo k velkému napětí, kdy jsem skutečně „ztratil hlavu“ — stejně jako oni. Odehrávalo se tam křičení, agrese a nadávaní. Nejsem v žádném případě duchovně nad věcí a bylo to stresující jak pro mě, tak i pro ně.
Po tomto prvním výbušném jednání jsme měli několik dalších, kdy se atmosféra trochu uklidnila a kdy jsme se navzájem omluvili. Nakonec přece všichni chceme stejnou věc — osvobodit lidstvo a celou naši sluneční soustavu od vlády těchto zkorumpovaných, tajných, pozemských vládních syndikátů a od těchto velmi zlých skupin, které je kontrolují. Jako skupina SSP nyní sdílí myšlenky a pokyny — s cílem pomoci vytvářet mou vlastní budoucnost, stejně jako budoucnost lidstva jako celku — konstruktivněji. Jsem prostě tím prvním z mnoha zasvěcenců, kteří se budou hlásit a odhalovat plný rozsah toho, co se po tak dlouhou dobu děje.
Snowden zatím zveřejnil jen zlomek
Jak jsem již dříve řekl, NSA (Národní bezpečnostní agentura) zadržovala obrovské množství dokumentů SSP za účelem vydírání. Snowden ve svém epickém tahu všechna tato data zachytil. Šifrování bylo teprve nedávno rozluštěno. Jakmile si je tohoto veřejnost jednou vědoma a je dostatečně naštvaná, aby chtěla slyšet pravdu — například vinou zneklidňujícího ekonomického kolapsu – bude tato dokumentace uvolněna v obrovské datové šíři. A to bude jen během několika málo dnů zcela transformovat realitu, tak jak ji známe.
„Po zveřejnění“ bude společnost tak radikálně odlišná, že každý film, televizní show, blog, každé video naYouTube, každá kniha, článek – vše, co před touto událostí existovalo, bude tak staromódní a kuriózní jako černobílý němý film se skřípavou, přeskakující hudbou na klavír. Uvědomíme si ten ohromný dopad podvodu, který proti nám pracoval ne stovky, ale doslova tisíce let. Bude to čas smutku a léčení, protože budeme muset přijmout celou pravdu o naší minulosti a pak svou pozornost zaměřit na vytvoření mnohem větší ajasnější budoucnosti.
V týchž schůzkách jsem zjistil, že se Gonzales — bez mého vědomí — zúčastnil několika konferencí Superfederace. Navštívil také nově vytvořenou radu Starověkých pozemských odtržených civilizací.
Byl jsem si vědom toho, že v naší dávné minulosti na zemský povrch přišly a zase z něho odešly vyspělé civilizace. K vybudování rozsáhlých míst uvnitř země s veškerým pohodlím domova, používaly pokročilou technologii. To jim poskytlo ochrannou bariéru proti všem nepřátelům, ať už přírodních nebo mimozemských, kteří je ohrožovali na povrchu –– včetně kataklyzmatických přírodních katastrof.
Během mého času se SSP jsem měl přístup k tabletům „smart-glass“, které se podobají iPadu, jež mi odhalily informace o některých civilizacích, které žijí a válčí uvnitř země. Některé z nich se podobaly lidem a byly „známé“, ale některé z nich byly reptiliánské. Jedna obzvláště ošklivá rasa se nazývala Raptoři a měla ohavné reptiliánské rysy, stejně jako tenký chochol peří, který jim vedl dolů po zádech. Tato Starobylá rada Země — při srovnání — byla složena ze skupin bytostí, které se podobaly lidem. Tyto bytosti věděly oněkterých dalších nepřátelských frakcích, ale nebyly s nimi ve spojenectví. Tyto lidsky vypadající skupiny — po vzrůstajících konfliktech s různými dalšími podzemními skupinami – se z nutnosti rozhodly vyřešit spory mezi sebou.
Byl jsem informován, že se v blízké budoucnosti zúčastním setkání s touto Starobylou radou Země. To mě velmi nadchlo a povzbudilo moji zvědavost. Zároveň však mě tato setkání přivedla tváří v tvář s velmi negativními skupinami, včetně Draco „Bílými královskými“, takže mám vždycky trochu strach, když musím čelit novým zkušenostem tohoto typu.
Nedlouho poté, co jsem zjistil, že se s touto neznámou novou skupinou setkám, jsem byl jimi kontaktován a dostal jsem datum a čas, kdy se tak stane. O těchto skupinách nebo o tom, co bych měl očekávat, jsem neobdržel žádné informace, ale už jsem si začal pomalu zvykat.
V den setkání jsem očekával, že budu cestovat přes „modrou sféru“ tak, jak jsem obvykle na setkání cestoval. To ovšem není způsob, jak lidé z SSP obvykle cestují. Jedná se o portál, který používá Aliance sfér, kdy se zdá, jakoby to využívalo nějaké živé, vědomé bytosti — modré sféry — jako vyjednávač k téměř okamžité cestě všude tam, kam se potřebuji dostat.
Uprostřed noci jsem vstal z postele v pravý čas. Očekával jsem, že zažiji cestovní postup, který se pro mne již stal obvyklým. Uplynulo deset minut a nic se nedělo. Šel jsem do obýváku. Tam jsem stál ještě několik minut — a nic se nestalo. V minulosti se mi stávalo, že se naplánovaly schůzky, ke kterým nikdy nedošlo a teprve později jsem zjistil, že tam bylo nějaké narušení nebo problém, který toto zpoždění způsobil.
Rozhodl jsem se — jelikož jsem byl tak jako tak už vzhůru a k setkání stejně nedošlo – že si sednu k počítači nad e-maily a příspěvky na Facebook. Stál jsem zrovna u kraje pohovky, když se najednou objevil jasný záblesk světla. Na okamžik jsem cítil zvláštní staticko-elektrický proud a pak jsem si všiml, že už nejsem ve svém domě. Vidění jsem měl mírně nezaostřené, jelikož bylo brzy ráno, ale také kvůli tomu nečekanému záblesku světla.
Ocitl jsem se v obrovské a dokonale vyleštěné žulové místnosti, která byla kulatá, s klenutým stropem. Stáli tam dva muži v překrásných hedvábných róbách a v hedvábných sandálech. Jeden stál na jedné a druhý na druhé straně u klenutého vchodu. Ve všech čtyřech stranách místnosti byly podobné vchody, vždy se dvěma muži, kteří tam „stáli hlídku“. Každý z těchto dvou mužů se mírně lišil etnickým původem a svou postavou. Měli kolem krku velký zlatý přívěšek s rozdílnými symboly.
Stál jsem tam a díval se ode dveří ke dveřím. Žádný z mužů si mě nevšímal, chovali se netečně, jako bych v místnosti vůbec nebyl. Stál jsem tam tiše a nevěděl, zda mám na ně zavolat a klást jim otázky. Znovu jsem se ocitl v situaci, kdy jsem byl zcela bez přípravy nebo bez zpravodajské informace o tom, co očekávat a jak zapojit ty, se kterými jsem se měl setkat.
Brzy poté jsem uslyšel zvuky přicházejících lidí z něčeho, co znělo jako chodba za jedněmi z dveří. Pak jsem uviděl pět postav, jak se ze dveří vynořují a směřují ke mně. Všichni si současně sundali kápi a přiblížili se ke mně. Ihned jsem si všiml Gonzalese, jak kráčí za poměrně vysokou a krásnou ženou s bílými vlasy. Měla úzký obličej a velké modré oči. Vypadalo to, že jí je asi třicet let.
Gonzales měl úšklebek na tváři a já hned věděl, že to je proto, že role se obrátily a já jsem byl v nevýhodě. To je pro vojáky běžné, že když se ocitnou v extrémních situacích, navazují kamarádské vztahy, které zahrnují i vzájemné sarkastické popichování, aby se rozptýlilo napětí. V minulosti jsem byl středem pozornosti já a byl to on, kdo byl trochu zmatený a bez informací. Nyní se role vyměnily. Byl jsem v té samé nepohodlné pozici, ve které byl předtím Gonzales.
Skupina se zastavila asi 6 metrů ode mne. Gonzales s nimi promluvil a pak se ke mně vydal sám. Ta žena a dva další muži se otočili a odešli, kudy přišli. Zůstal tam jen jeden muž se stejnými rysy jako měla ta žena — stál 6 metrů ode mě. Když se ke mně Gonzales dostal dostatečně blízko, tak jsem mu chtěl potřást rukou. Zvedl obě ruce nahoru, ustoupil o krok dozadu: „Nejdřív tě musíme očistil a vyměnit oblečení. Nechci muset znovu projít celým očistným procesem.“
Pak se otočil a vykročil směrem k té osobě, co stála blízko a pokynul mi, abych ho následoval. Zeptal jsem se, co se děje. Řekl, že oni před vstupem do „Lůna Isis“ berou své očistné obřady velmi vážně. Snažil jsem se tvářit se normálně a následoval jsem ho. Šli jsme ke dveřím, ze kterých předtím vyšli. Když jsme vstoupili dovnitř, viděl jsem tam nad podloubím vyleptaný – jakoby s laserovou přesností – symbol. Tento symbol se v této oblasti, kde jsme strávili svůj následující čas, objevil u všech dveří. Byly to dva protínající se kruhy uvnitřoválu.
Dveře vedly k dlouhé hladké chodbě, která byla rovněž vyrobena z toho samého, žule podobného kamene. Zatímco jsme byli v této chodbě podobné tunelu, slyšel jsem zvuk vody tekoucí přes kameny. Když jsme došli do místa, které se zdálo být v půli cesty, byly tam vlevo dveře vedoucí do jasně osvětlené místnosti, ze které tento zvuk vycházel. Tyto dveře měly na každé straně osmicípou hvězdu. Na levé straně byla zlatá a na pravé červená.
Ta zlatá hvězda byla o něco větší a byla umístěna o něco výše než ta červená.
Muž, který šel za námi, se u těchto dveří zastavil a otočil se k nim zády. Vstoupili jsme dovnitř a uviděl jsem krásný vodopád, který vytékal otvorem ve stropě podobnému bráně. Z otvoru visely bílé krápníky a byla tam tekutina, co vypadalo jako mléčně zbarvená voda stékající dolů na sochu bohyně. Voda pak stékala po soše dolů do bazénku, ve kterém tato socha stála.
Socha bohyně byla viditelně pokrytá usazeninami nerostů. Bazének měl otvor, z něhož spadal další malý vodopád, který odtékal do širšího bazénku nacházejícího se blíž k podlaze. Poté, co jsem tuto vodní sestavu viděl, podíval jsem se na Gonzalese. Řekl mi, abych si všechno svlékl a položil své oblečení vedle jeho oblečení — na kamenný podstavec, který se tyčil asi metr vysoko z leštěné kamenné podlahy. Všiml jsem si, že tam byly i jiné podstavce, na nichž byly složené oděvy různých barev. Byly tam také jakési tenké zlaté koruny nebo čelenky, co ležely na těchto oděvech.
Podíval jsem se na Gonzalese a řekl jsem mu, že nemám vůbec tušení, co se děje a že bych uvítal nějaké vysvětlení — a to hned — proč jsem byl požádán, abych se svlékl. Také jsem chtěl vědět, jaké další podivné požadavky bych mohl ještě obdržet. Zdálo se, že Gonzales se na můj účet dobře baví, až trochu moc, což mi náladu zrovna nezlepšilo. Pak se usmál a řekl mi, ať se uklidním. Dodal, že tyto podzemní skupiny uctívají bohyni Venuši a že se na své svatyně obrací jako na „lůno Země“. Je to posvátná půda –– a my musíme respektovat jejich kulturní a duchovní zvyklosti.
Třásl jsem se zimou, protože jsem na sobě měl jen černé cvičební šortky a modré tričko a byli jsme v chladném prostředí. Gonzales si všiml, že váhám. Řekl mi, abych se nestyděl, že se klidně otočí, ale že mi musí tento proces očisty vysvětlit. Podotkl, že jestliže se necítím dobře, že mě vidí nahého, může místnost opustit a pošle ke mně jinou osobu, která byla u jeho očisty a provedla jej tím samým procesem. Zavrtěl jsem hlavou, sundal si zbytek oblečení, složil jsem ho a položil na podstavec. Stál jsem tam totálně ponížený.Gonzales potlačoval smích a snažil se, nedívat se přímo na mě.
A právě, když jsem si myslel, že už to nemůže být horší — vstoupila dovnitř žena se složeným županem,sandály a ručníky v ruce. Nešťastně jsem si povzdychl a díval se na Gonzalese, který se touto situací náramně bavil. O krok ustoupil, aby žena ke mně mohla přistoupit. Usmála se a podala mi oděv a ručníky. Uklonila přede mnou hlavu, otočila se, uklonila se také před Gonzalesem a pak odešla.
Poté, co z místnosti odešla, vyprskl Gonzales smíchy. Přistoupil ke mně, vzal mi ty věci z rukou a položil je na zem. Prohodil něco o tom, jaká je v místnosti zima. Pak mě provedl celým koupací a očišťovacím procesem. Voda byla ledová. Poté, co jsem se osušil a položil roucho a sandály na podstavec, řekl mi, že musím zůstat v klidu a během této první návštěvy mám být uctivý a vše jen pozorovat.
Řekl, že tyto skupiny tuhle radu vytvořily pouze nedávno — a to z nutnosti. Některé z nich mají společnou, velmi dlouhou a komplikovanou historii. Také mi řekl, že tyto skupiny měly ještě složitější historické vztahy s povrchovými civilizacemi – které sahají do doby před mnoha tisíci lety. Byl jsem informován, že o nás nemají zrovna to nejlepší mínění.
Pak uvedl, že tyto skupiny se často zdají elitářské a plné předsudků vůči obyvatelstvu na povrchu Země a že je nutné, abych si své názory nechal pro sebe.
Snažil jsem nepodlehnout svému egu, nicméně, po té veřejné lázni jsem se cítil dost rozhozený. Nejdřív se mi Gonzales vysmívá a pak má obavy, abych nepromluvil bez svolení, jak jsem to udělal na předchozím zasedání, kde ovšem existovala skrytá hrozba proti mé rodině. To bylo na setkání Výboru 200, které se konalo na zámku a které bylo podrobně popsáno v předchozích příspěvcích.
Vím, že tím Gonzales nemyslel nic zlého a že to bylo prostě součástí jeho charakteru, ale bylo to pro mě tak trochu brzy. Některé rány z předchozích setkání s Radou aliance SSP, kdy se situace dost vyhrotila, byly ještě čerstvé. Zhluboka jsem se nadechl a očistil svou mysl od předchozí emoční zátěže, aby se to nedalo odhalit našimi současnými hostitely, kteří měli větší intuitivní schopnosti než jakýkoliv průměrný člověk, jako jsem třeba já. Řekl jsem Gonzalesovi, že rozumím a že, pokud k tomu nechce dodat něco dalšího, jsem připraven.
Všiml si, že jsem celý rozhozený a vypadalo to, že má trochu obavy. Podíval se na mě, sklonil hlavu a začal mi něco říkat. Hned na to však do místnosti vstoupili tři muži a žena. Uklonili hlavy a podívali se na nás. Gonzales se otočil, šel k nim a pak na mě kývnul, abych ho následoval. Pár metrů před tím, než jsme k nim dorazili, se obrátili a vyšli před námi ze dveří ven. Zabočili doleva a pokračovali chodbou dál. Ta potom začala sestupovat dolů a zatáčela doprava, kde se rozšířila do obdélníkové místnosti s vysokým stropem. Přímo před námi byly velké dveře.
Přemýšlel jsem, odkud přicházelo všechno to světlo. Chodba a místnosti byly velmi dobře osvětlené, ale neviděl jsem žádný zdroj osvětlení.
V místnosti jsme se zastavili a niko nepromluvil. Stále jsem pátral po světelném zdroji, když v tom se ta žena ke mně otočila a promluvila. Její hlas měl přízvuk, který jsem nikdy předtím neslyšel. Anglicky mi řekla: „To světlo je vytvořeno frekvencí.“ Byl jsem překvapen. Podíval jsem se na ni, ale než jsem mohl zareagovat, vešla těmi velkými dveřmi druhá žena. Měla na sobě stejný bílý hedvábný župan a přes hlavu kapuci. Podívala se na každého z nás a navázala s námi přímý oční kontakt — s jedním po druhém. Pak se otočila a vyšla zedveří ven, aniž by řekla jediné slovo.
Nějak jsem hned poznal, že si mám dát kapuci na hlavu — stejně tak to poznali i všichni ostatní. Prošli jsme dveřmi a pak dolů po zakřiveném kamenném schodišti – o jedno patro níž. Schody zahýbaly doleva. V dolní části byly další dveře s tím samým symbolem nad klenbou. V řadě ve dvou jsme vešli do místnosti. Kolem oválného stolu tam seděli lidé v těch samých róbách. Další osoby stály a jiné seděly na kamenných lavičkách, ty na sobě také měly tyto róby. Všiml jsem si, že každá osoba měla kolem krku přívěsek. Ty byly vzhledověodlišné a měly na sobě různé symboly.
Uvědomil jsem si, že to byly symboly jejich skupin. Všiml jsem si, že několik z nich se svých přívěšků dotýkalo nebo na ně poklepávalo. Pak se podívali dolů na cosi, co by se dalo popsat jako hologramy. Ty přívěsky nebyly jen šperky, co by reprezentovaly jejich civilizaci nebo skupinu, byly to také technologie.
Jak Gonzalesovi, tak mně ukázali v přední části místnosti na naše sedadla. Podíval jsem se na kamenný stůl. Uprostřed měl velkou zlatou osmicípou hvězdu s menší osmicípou hvězdou z červeného drahokamu, která byla na pravé dolní části u zlaté hvězdy –viděno z naší perspektivy.
Lidé, kteří nás do této místnosti přivedli, vypadali jako hostitelé tohoto zasedání. Všichni měli na sobě přívěsky, na kterých byl stylizovaný obraz Saturnu včetně jeho prstenců. Každý z těchto přívěsků měl jeden drahokam, který byl umístěn na rozdílných místech stylizované planety.
Později mi Gonzales řekl, že umístění a typ klenotu představovaly to, kde se nacházela pod Zemí jejich konkrétní oblast.
Jeden z lidí se „saturnskými“ přívěsky, který měl na spodní části růžově zbarvený drahokam, vstal od stolu. Představil Gonzalese i mě a dále uvedl jednotlivá jména, označení a jména skupin všech lidí, kteří byli kolem stolu i v místnosti. Jakmile byl každý člověk představen, sundal si kapuci.
Gonzales mě požádal, abych tato jména, označení a názvy skupin — z několika důvodů — podržel v tajnosti. Hlavním důvodem bylo udržet si jejich důvěru. Nechtěl, aby je znovu rozzlobil, jako nedávno, když jsem zašel do podrobností týkajících se typů ne-pozemšťanů, kteří se zúčastnili konference Super federace. To také bylo důvodem, proč někteří členové Super federace požádali, aby mě Gonzales při budoucích zasedáních nahradil — požadavek, který jim byl ovšem odepřen.
Nikdy mi nebylo řečeno, abych tyto informace nezveřejňoval, což mi ovšem bylo vmeteno do tváře později při setkání s Radou aliance SSP jako jeden z důvodů, proč chtěli, aby byl Gonzales delegátem místo mě. Nikdy jsem neměl problém s tím, že Gonzales je lepším diplomatem a lepším mluvčím než já. Toto rozhodnutí však nezáleželo na Radě aliance SSP, Gonzalesovi či na mně – pakliže bych ovšem toto pozvání neodmítl hned na začátku.
Podělím se o symboly, které byly na přívěscích těch, kteří se tohoto setkání zúčastnili. Když jsem se vrátil domů, nakreslil jsem všechny symboly na kus papíru a poslal jsem je e-mailem mému webovému správci, který je také velmi zručný, co se týče grafiky. Z toho pak vytvořil a našel obrázky, které jsou v této zprávě zobrazeny a které jsou skvělou přehlídkou toho, co jsme viděli na přívěscích těchto různých podzemních skupin.
Tito lidé byli očividně lidmi, ale etnicky se lišili od kohokoli, koho byste mohli kdy vidět na povrchu Země. Byli tam lidé s podsaditými postavami, negroidními rysy a bronzovou pletí. Byli tam také lidé, kteří vypadali jako asiaté a Indové, s různými odstíny pleti — včetně velmi světle modré barvy – a s typy postav, ktere nejsou obvykle spojeny s těmito etnickými skupinami na povrchu.
Byla tam skupina, která vypadala velmi středomořsky, jiná zase vypadala velmi podobně jako normální běloši na zemském povrchu. Byli tam také vysocí hubení a bledí lidé s vlasy bílými, blond, černými a hnědými, kteří byli hostitelé této události. Starověká mayská odtržená civilizace, kterou jsem popsal v předchozích zprávách, na této schůzce přítomna nebyla. V rámci skupiny, která nosila přívěsky se Saturnem, tam bylitaké lidé, kteří vypadali podobně, ale mírně se lišili tělesnými typy.
Zbytek článku naleznete na: energiezivota.cz