Spojené státy se mohou spolehnout na „přesvědčivé vítězství“ dokonce při vedení války na dvou frontách – proti Rusku a Číně, napsal Robert Farley na stránkách The Nationa Interest.
„Dokonce i evropští spojenci v NATO sami o sobě mohou mít neuvěřitelnou výhodu nad Ruskem,“
je přesvědčen Farley a tvrdí, že spolupráce mezi Čínou a Ruskem „je nepravděpodobná“, protože každá z těchto zemí má své vlastní plány. Tvrdí rovněž, že s největší pravděpodobností jedna ze zemí „oportunisticky“ využije krizi, aby posílila své postavení v regionu. Takže autor předjímá, že Rusko „může vyvinout tlak na pobaltské státy, pokud budou Spojené státy zapleteny do masivní bitvy v Jihočínském moři“.
Autor je přesvědčen, že v každém případě válku bude iniciovat Rusko, nebo Čína, protože pro USA je prý výhodné zachovat status quo v obou regionech a držet se diplomacie a ekonomických nástrojů k prosazování svých cílů.
Rusko nemá „možnosti a pravděpodobně ani politické zájmy“ bojovat proti NATO v severním Atlantiku, poukazuje článek. Washington a jeho spojenci mohou posílit některé vojenské zdroje „které budou ohrožovat ruský námořní prostor“, je přesvědčen autor.
Podle něj bude mít Pentagon zapotřebí co nejdříve získat „drtivé vítězství“ alespoň na jedné frontě. Vzhledem k síle amerických spojenců v Evropě, se Spojené státy mohou od začátku soustředit na konflikt Pacifiku. A v obou regionech bude využívat svoji leteckou sílu.
Washington má prý jen jeden důvod bojovat s Moskvou, a to zachovat integritu NATO, myslí si Farley. V případě, že se Spojené státy zapojí do boje, pak je budou následovat Německo, Francie, Polsko a Spojené království. „Ve většině tradičních scénářů i evropští spojenci v NATO sami o sobě mmohou získat neuvěřitelnou převahu nad Ruskem ve střednědobém horizontu,“ domnívá se komentáor.
Věří, že Rusko je schopno „obsadit některé z pobaltských států, ale utrpí značné ztráty leteckými silami NATO, a pravděpodobně nemůže dlouho udržet ukradené území“. V tomto scénáři americké letectvo a námořnictvo bude poskytovat podporu a koordinaci, což umožní evropským spojencům potřebný náskok a „způsobit významnou porážku Rusům“. A americké odstrašující síly budou zárukou, že Moskva nepoužije taktické a strategické jaderné zbraně.
Při analýze situace v asijsko-tichomořském regionu Farley vychází z předpokladu, že by se Japonsko a Indie neúčastnily války, ačkoli i oni mají své vlastní zájmy v Jihočínském moři. Autor se domnívá, že Washington může „dosáhnout převahy v západním Pacifiku“ na vlastní pěst.
Komentátor je přesvědčen, že Spojené státy mohou vyhrát ve dvou světových konfliktech, které vzplanou současně. Nebo by se Washington přinejmenším mohl „dostat dost blízko k vítězství, že ani Rusko, ani Čína nebudou úpínat mnoho nadějí k tomuto dobrodružství“, zdůrazňuje Farley. A to proto, že Amerika má „nejpůsobivější armádu na světě a vede supermocnou vojenskou alianci“.
Nikdo – včetně Ruska – nepochybuje, že USA a NATO jsou nejmocnější vojenskou aliancí na planetě. Ovšem všechna východiska, jako, že Rusko nebo Čína začne válku, se opírají jen o jakousi dojmologii z chodeb Pentagonu, a ne o reálnou vojenské koncepci obou zmíněných států, zaměřenou na obranu. Nesmysl o obsazení pobaltských států není ničím zdůvodněn, ale se železnou pravidelností se opakuje. A že USA chtějí zachovat status quo je velmi pochybné – v Evropě programově a provokativně neustále rozšiřují NATO až k hranicím Ruska. A pokud jde o jaderné zbraně, je to právě generalita NATO, která si pohrává s myšlenkou použití taktických jaderných zbraní jako první.